Neviditelný čert

Běží srpen a v rádiu právě skončilo silvestrovské vysílání. Mám se divit? To je moc námahy, nějak se s tím ale srovnám. Už mám svoje za sebou, co mě ještě může překvapit? Třeba že v televizním dokumentu upozorňovali, že všechny ulice města jsou kolmé? (Podle obrázku – rovnoběžné). Nakonec, je to výborný nápad! Jen si to zkuste představit. Kolik urbanistických problémů by se tak vyřešilo! Metro by přitom mohlo zůstat tam, kde je. Jinak máme léto skoupé na sluníčko, vodou však nešetří. Roky jste naříkali kvůli vedru a suchu, tak si užijte!

Stella

Déšť nedéšť, epidemie neepidemie, letos jsou povoleny všelijaké radovánky, a tak se mohou konat i tradiční poutě. Tento týden je na řadě sv. Vavřinec. Vavřinec, Laurentius, Lorenzo, Lavrentij, má svátek 10. srpna. U nás patří k světcům, kterým v Čechách i na Moravě patří mnoho kostelů. O kostele na Veselém kopci u Domažlic jsme se ve čtvrté třídě učili písničku. Nebo snad ta písnička nebyla tak úplně

o něm?

Ha ty svatej Vavřinečku,

stojíš na pěkným kopečku.

Vycházejí panny z tebe,

jako handělové z nebe.

Jednoduchý text, jako barevný obrázek nalepený na perníkové srdce. Svátek je svátek, všichni na sobě mají to nejlepší a dívky jsou nedostupné a čisté jako andělé, o kterých se dnes mluvilo v kázání.

První vyšla celá bílá

a ta druhá jen se skvíla.

Ha ta třetí ještě hezčí,

ta byla má z nejmilejší.

Všechny jsou krásné a zastiňují to, kvůli čemu se oficiálně lidé sešli. Nakonec – v kostele po sobě mladí pokukovali odjakživa. A docela určitě po sobě pokukovali i v době, kdy procesí a poutě byly zakázány a nahrazeny různými jiným slavnostmi, aby jako lidem svátek a nějaká ta zábava nechyběly. Mládencům a panenkám, pánům a slečnám, ovšem nejspíš na svatém a politickém podtextu málo záleželo.

Ha ta čtvrtá jako obraz.

Když mě nechceš,

hrom tě rozraz!

Hrom tě rozraz

na dvě strany

pro falešný milování.

A kam se odebral svatý Vavřinec? Ochránce hostinských i studentů, hasičů i cukrářů… Život si prorazil cestu. Zpěvák už zapomněl na surově upečeného světce. No to je legrace – i věřící píší na internetu o ugrilovaném svatém. Vždyť už je to dávno, nelidské utrpení přešlo do legendy. No možná. Ale člověk se nezměnil. Napětí mezi touhou po nadpozemské kráse a nepřiznanými krutými fantaziemi, takové napětí (nejen barokní) nosíme v sobě pořád. Pokud převládne to první, tím lépe.

Poutě k chodskému Vavřinečkovi, Vavřenečkovi, Vavřínovi, byly zakázány poprvé Josefem II., obnoveny byly v polovině 19. století a konaly se až do roku 1949, kdy „strana a vláda“ rozhodly o jejich nahrazení Chodskými slavnostmi a později Dnem pohraniční stráže. Opět se konaly roku 1968 a 1969, a když se „strana“ za podpory bratrských tanků zmátořila, znovu tyto slavnosti zakázala, takže se vrátily až roku 1990.

Ta píseň na svém konci odsunula svatého, stejně, jako nové svaté odsouvali účastníci náhražkových slavností. Písnička je frajerským zvoláním, že zklamání jakože nebolí. Ale, hochu, zlé se nikomu nepřeje! Na Moravě byli nějak mírnější (strach z hříchu...): „...oj, nech si ju Pán Bůh ztresce, ne tak vela, jen tak málo, aby sa jej nič nestalo“.

Svatý Vavřinec obětoval život víře a chudým a bezmocným. Patří k těm lidštějším svatým, jejichž skutečné působení nevzbuzuje mezi historiky pochybnost. A přestože je na začátku písně přítomen jako úlitba tomu, co se má, nakonec převládne to důležitější: láska, pro kterou se také dá mučednicky trpět.

Tak ať nás v tom letošním neposedném létě nerozrazí ani blesk, ani jeho hlučnější brácha!

10.08.2021, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7