Tak se mi zase jednou něco povedlo. Jakmile se začnu chovat suverénně a spěchám, je zle. Čekám početnou návštěvu, vařím a vařím, peču. Vyklouzla mi drahá skleněná poklice. Vyhodím, v co se proměnila, a rázně sáhnu po obyčejné pokličce a šup s ní na kastrol. Promiňte ten výraz, ale ona opravdu „zahučela“ na dno, do husté polévky. Nejen, že jsem byla nervózní kvůli obavám, jak se domluvím s hosty, ale také jsem si neopatrně při snídani přečetla program komunistické strany. Příliš malá poklička nejde vyndat, nepomáhá ani dlouhé přemlouvání, ani dlouhá vidlice, a ten program mi vězí v hlavě úplně stejně.
Inu, polévka tady i tam. Tu lepší jsem mohla přelít, ta v hlavě mi vězí dosud. Takovou jsem totiž slýchala odmala. Vizi krásné společnosti, úplného ráje. Jenomže – JAK se ideální vize dají uskutečnit? Jeden pokus jsme zažili, ten nevyšel. Budovat ráj na něčí úkor prostě nejde. Z počátku se naplní některé sliby (za ukradené peníze a majetky), ale co dál poté? Přesto se utopie objevují znovu a znovu.
Stella
Byly tady vždycky. Pradávno ve vyprávěnkách, později rozpracované filozofy a umělci. Jako dětem se nám líbilo Neználkovo Sluneční město, později úžasná společnost v knize Mlhovina v Andromedě. Hrdinové v ní neměli národnost, nebyly mezi nimi podstatné rozdíly, protože nikoho nezajímaly hmotné statky. Žili pro naplnění ušlechtilých představ o realizaci člověka. (Mimochodem, dobrá pohádka ale končívá zdůrazněním náhle nabytého bohatství. Sny hladových!)
Má-li se lidstvo skutečně sjednotit, připusťme, že za účelem splnění vyšších cílů, než jakými jsou služba vlastnímu národu nebo státu, potřebuje (mimo jiné) jednotný jazyk srozumitelný všem. Prý kdysi existoval – židovský a křesťanský svět vychází z představy o jediném původním jazyku, jímž před stavbou babylonské věže byla hebrejština. Znalost latiny znamenala ve středověku i novověku příslušnost k celoevropskému světu vzdělanců.
Francis Bacon ve svém učení o idolech uvádí mimo jiné také „idol tržiště“: lidé prý špatně používají jazyk, protože pojmenovávají věci, které ani nejsou (živel ohně) A tak snil o mezinárodním jazyce, vehicu-lum scientiae. Bacon pochybuje, podobně jako Descartes, – o všem. Tihle hoši (také Komenský, Leibniz) tušili Matrix. Ale jejich svět měl pevný bod, od něhož se všechno odvíjí a k němuž se všechno vrací – Boha. Komenský pak v úvahách o monoglottii požadoval, aby univerzální jazyk byl rozumový, harmonický a analogický – bez nepravidelností a výjimek.
Pokaždé znovu mi zatrne (hanbou), když vidím v televizi bosého domorodce z konce světa a ten člověk mluví plynulou angličtinou. On to dokáže, já ne. Měli jsme učebnice plné pravidel, ale moji generaci zcela minula možnost slyšet, jak hovoří Angličan, natož prohnilý Američan. Kolik problémů s porozuměním by vyřešil univerzální mezinárodní jazyk! Všechny pokusy o jeho uskutečnění se ovšem potkaly se základní překážkou, kterou autoři málo brali v úvahu: jazyk je živý! Mění se v čase, a to ve všech svých složkách. Nelze stanovit pravidla jednou provždy.
Lze vytvořit jazyk, který bude sloužit např. pouze vědě, ale nakonec takový, pouze racionální, jazyk narazí na vlastní nehybnost, na odtrženost od plodného uživatelského prostředí. Jako se stalo latině. (Však také třeba klingonštinou hovoří údajně 20-30 lidí. )
Umělých jazyků už byly stovky. Přes nesčetné pokusy posledních sta let o vytvoření dalších se stále nejživotnějším jeví Zamenhofovo esperanto. Chlapec Eliezer z Bialystoku byl nucen kvůli a díky svému původu zvládnout jidiš, ruštinu, polštinu, běloruštinu. Díky osvíceným rodičům ovládal francouzštinu, latinu, řečtinu, angličtinu, hebrejštinu a studoval také italštinu, španělštinu a litevštinu. Je nasnadě, že Ludvík Lazar Zamenhof měl dokonalý jazykový cit a že dobře chápal, co je pro komunikaci podstatné, co je únosné a potřebné, a co nikoli. Rozuměl jazykové typologii. Měl štěstí, že jeho snahu o dorozumění mezi národy podporovala snoubenka, která se uvolila zaplatit vydání první učebnice esperanta větší částí svého věna. Ano, vedl je ideál. Doba byla jiná.
Komenskému kdysi shořelo veliké dílo, práce několika desetiletí, slovník Poklad jazyka českého. To Zamenhofovi první pokus o jeho projekt spálil tatínek, učitel němčiny, protože se správně domníval, že během momentálního vybujení jedné z protižidovských nálad negramotných spoluobčanů může být rodina obviněna ze spiknutí proti ruské vládě. Nicméně dr. Esperanto (Zamenhofův pseudonym vyjadřující naději) projekt vypracoval znovu – jak už tak u géniů jde ruku v ruce invence a nekonečná trpělivost. Životaschopnost nového jazyka potvrdil sám, přeložením Starého zákona, Hamleta atd. atd.
Zdá se nicméně, že „mezinárodní pomocný jazyk“ skutečně vzniká, a to v podobě jednoduché angličtiny, při jejímž užívání se lidé z různých konců světa nemusí stydět za svou nedokonalou znalost. Pokud existovaly reálné vyhlídky na celosvětové rozšíření jiného jazyka, včetně umělého, domnívám se, že kvůli internetu a televizi už vzaly zasvé. (Řeč je o běžné, společenské komunikaci.) Ale, kdo ví! Pár let bez elektřiny a už tak dost klikatý vývoj se stočí bůhvíkam. A to i sociálně. Nová vláda, nová nařízení, direktivní pokyn k používání té či oné řeči – kolikrát už se toto stalo! Pak by možná v mezinárodním styku „neutrální“ esperanto dávno mrtvého tvůrce přišlo vhod.
Ono se ale někdy zapomíná na to, že jazyk nemá jen funkci dorozumívací. A tradičně ho nechápeme jenom jako jev vycházející pouze z ratia. Vždyť k takové komunikaci by stačily jazyky počítačové apod. Ovšem – to je další téma… O estetice a znaku národní identity nemluvě. (Za nejuniverzálnější jazyk se pokládá hudba. Války mezi rockery a folkaři by byly celkem přijatelné – s použitím jim nejvlastnějších zbraní.)
Přebývám ve své kuchyni, ale vnější svět ke mně doléhá z novin a z rádia. Roky se mluví o globalizaci, o vládě informací, v současnosti se oprášilo téma velkokapitálu. Najednou se všichni shodují na Marxově pojetí. Epidemie tyto úvahy jen přiživila. Kdo že nám to vládne? Miliardáři. Denně několik komentářů na toto téma! Mezinárodní firmy ovládají svět. Objev? Ani náhodou. Od té doby, kdy se objevily peníze, nebyla situace jiná, kdo má peníze, je pán. „Protože zlato měli pouze ti, kdo uměli kšeftovat, a ostatní z nouze začali pracovat,“ zpívali v Osvobozeném divadle.
Změnilo se jenom to, že majitelé největších statků bydlí jinde, než jsme byli zvyklí. A některé společenské třídy si dosud nikdy tolik nelibovaly v roli oběti vyžadující soucit, aniž by ze své bídné situace hledaly reálná východiska a nespokojovaly se s milodary od státu. Doba vzkřísila dokonce úvahy o biologickém předurčení k chudobě…
Ale zpět do kuchyně. Jen se podívejte: takové papírové kapesníky. Kdo by poznal, co ty balíčky obsahují, kdyby tam nebylo vysvětlení v šestnácti jazycích? Laskavá nadnárodní firma nám pomáhá v základní orientaci. Ani to hned nevypadá, že podtext (i nadtext) je – politický! Na každém kousku prádla jsou přišité cancourky – je jich vždy 9 a na nich vysvětlení ve 12 jazycích, abychom pochopili, co držíme v ruce! Upřímně lituji asijské otrokyně, které musí ty cancourky přišívat. Tyto ženy by měly být číslo jedna v úvahách o globalizovaném světě. Prosperitu (a moc) jedněch totiž zajišťuje nefalšované otrokářství, pro nás zcela pokrytecky výhodné. Já tedy se boji za lidská práva neposmívám. Morálka je přece víc než byznys. Jenom se její hodnota nevyjeví okamžitě.
Utopie o harmonických společenských vztazích zůstane utopií. Navždy, neboť neuskutečnitelnost je její podstatou. Tady se soudruzi budou snažit marně, i kdyby jejich svěží vůdkyně do nekonečna opakovala svoje státotvorné Pojďme se bavit o…
Dobře se to baví o...! Když.
Co ale nesmíme dopustit, je snižování lidské důstojnosti a, omlouvám se, pohodlné zblbnutí. Aby nakonec nezůstaly inteligentní pouze ponožky: nežasnete také při sledování televizní reklamy, v níž se říká doslova: Už tři týdny nosím ponožky a musím říci, že je ani necítím. Inteligentní ponožky budu nosit i nadále. Nechci si je už nikdy svléknout. (?) Inu… Mizerný překlad, mimo jiné.
Moje návštěva ze Západu dopadla dobře. Mluvili jsme za střídavého používání slov českých, francouzských, anglických, ale nejlépe se osvědčila česky pronášená cizí slova, mezinárodně srozumitelná. To ostatní obstarala knedlíčková polévka, jejíž story jsem hostům neprozradila. Jak také? Přiznat se k nešikovné snaze obsáhnout mnohé málem? Na to mi slova nestačí.
A vy buďte praktičtější a uvařte si žampionovou polévku ze sáčku (Krém juha se šampijonima, Gombakrémleves) a Kuhajte na umjerenoj vatri. Aby vaši blízcí zbytečně nepotřebovali Chusteczki Kosmetyczne (Paper tissues).
12.11.2021, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6