Jak také dobýt svět (Čaj)

rubrika: Pel-mel


A vy nám zatím připravte čaj, řekne pan Barnaby otřesené pozůstalé. Moudrý detektiv z Midsomeru dobře ví, že se člověk nejlépe uklidní, když vykonává obvyklý rituál. Kromě toho – posezení nad horkým šálkem navodí atmosféru důvěry a uvolní jak vyšetřujícího, tak pachatele. Prý máme právo na čaj i při výslechu na policii…

 

Stella


Odjakživa je pro nás čaj něčím obyčejným a dostupným. Je to vzácně „univerzální“ nápoj, dobrý ve zdraví i nemoci, v dětství i ve stáří. Povzbuzuje, ale není agresivní jako káva či alkohol. Sotva si lze bez čaje představit třeba léčení všelijakých viróz. Ostatně, na chodbě v nemocnici stávají dvě konve s čajem: oslazeným a bez cukru. Čaj je jedna z věcí, která dobyla svět dříve než McDonald, Harry Potter, mobily proslulé značky nebo záhadný virus.

 

Než čaj zdomácněl v Evropě, pily se „nečaje“ – různá bylinná thé. České pojmenování „čaj“ pro asijský (africký) produkt čajovníku se vžilo právě pro odlišení od nápoje z léčivých bylin.

 

Výraz „thé“ k nám přišel nepochybně přes němčinu, zatímco pojmenování „čaj“ začali používat vlastenci ve 20. letech 19. století. Před nimi Dobrovský nabízel slovo „čej“, ale Jungmannův rusismus „čaj“ nakonec zvítězil. V Rusku pili čaj výše postavení, a to mnohem dříve, než se dostal k nám. Rusko totiž mělo výhodu obchodování po souši, takže pro ruského kupce (jako nejvlivnější třídu) byl čaj snáze dostupný. Ještě dnes se v Rusku říká spropitnému, bakšiši, „čaj“. A samovary jsou přece přímo ruským symbolem…

 

Podle doložitelných údajů první čaj dovezli z Asie do Evropy Holanďané, a to roku 1610. V Německu pochází první zmínka o pití čaje z roku 1667, k nám měl přijít až začátkem 18. století. Rozhodně se u nás více vědělo o kávě. Tou dobou už existovala v Brně kavárna a v Praze prodával kávu z kbelíku na ulici pověstný Arab… Mácha si zapsal, že Eleonořini rodiče šli na café – tedy pro příslušníky střední vrstvy ve 30. letech 19. století už káva nebyla vzácností. Jinak se ovšem pití kávy i čaje považovalo za rozmařilost a někdy bylo synonymem povalečství (píseň Cukr jedla, kávu pila…) To už dnes sotva platí, vždyť Češi ročně spotřebují 3 kila kávy, ale velmi pilní Finové – 12 kilo.

 

V nové době, v čase předdiskotékovém, se pořádaly tzv. odpolední čaje, nedělní taneční zábavy bez alkoholu. Čaj na nich míval silný účinek!

 

Angličané prosluli čajem o páté. Neradi slyší, že tento poměrně nový zvyk k nim přišel z Francie. Všimli jste si, jak jsou Britové skromní, pokud jde o pohoštění? Zato ten překrásný porcelán! On se také jemný, průsvitný porcelán nazývá „čajový“. Je velice příjemně, smetanově zabarvený.

 

Ovšem v Teorii velkého třesku (USA) se pořád pije sáčkovaný čaj z velikých hrnků. Inu, barbaři. Sáčky plné mikroplastů (zprvu byly hedvábné) doplňují repertoár možností přechovávání čaje. (Možná jste viděli hru, v níž hrdinka suší na dlouhé šňůře použité sáčky…)

 

Také u nás je znám čaj lisovaný, čaj „cihlový“ – býval kdysi doplněn o krev, mouku i mrvu – vše kvůli trvanlivosti. Takový čaj se po kouskách opékal, drtil a poté našlehal. Čajové cihly sloužily v některých oblastech Sibiře jako platidlo až do 2. světové války.

 

Čaj s jačím máslem je proslulý posilující nápoj. Při procházení internetu zjistíte, že se dá lehce koupit i tzv. čajový květ. U nás je prý v současnosti tolik čajoven, jako málokde. Ráda bych ochutnala maté, typické pro Jižní Ameriku. Tento čaj z cesmínového stromu je národním nápojem Argentiny a obsahuje jak vitamíny, tak antioxidanty, minerální látky a – kofein. Ještě tak sehnat kalabasuDostupná u nás je. S tou cesmínou už je to horší, ale kdo ví: globálně se otepluje, možná jednou také u nás běžně porostou čajovníky, které se i dnes bez dohledu vytáhnou do výšky 15-30 metrů (jak který druh).

 

Obchodování s lisovaným čajem dalo název bostonskému pití čaje, bostonskému dýchánku. Ale to je už jiná kapitola. Podobná jiným, ve kterých se stal obchod s nějakou komoditou příčinou (nebo symbolem) velikých i přímo zásadních změn.

 

Čaj v zimě zahřeje na těle i na duši, v horké poušti zažene žízeň, a kdo ví, jestli nestojí třeba za japonským zázrakem… Čaj nám zpříjemňuje život celoročně a v předvánočním prokřehlém čase obzvlášť. U nás doma jsme dávno přestali používat elektrickou konvici, protože denně spotřebujeme několik litrů horké vody. To zvládne jen pořádný čajník na plynovém sporáku. Bez čaje by náš život byl trudný.

 

P. S.: Původně jsem chtěla psát o knize, která slibovala být slušnou detektivkou. Jenomže v ní je tolik pomněnkových očí (ona) a tolik oříškových očí (on), že jsem si rázně řekla Ne. Ovšem, poprvé se vášnivě políbili nad šálkem čaje v přístavní kavárně! Jeho rty byly horké, ach.

 

Zdroj: Polák, Václav: Lexikální a etymologické drobnosti II (čaj-the), Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 9, str. 227-230

 


komentářů: 8         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

8
K predchozimu: (neregistrovaný) 16.12.2021, 13:42:06
Oni ti moji dlouhoveci predkove nezili v nedostatku, ale vstavali od jidla s pocitem hladu. Zamerne, prejidani je killer. To zij dopolosyta a polopita jim dalo par let zivota navic. Tady by se lidi zeptali " jo, ale jakyho zivota? Úžasný Usmívající se

7
xyz (neregistrovaný) 16.12.2021, 13:33:13
Jiste. V caji je hodne antioxidantu - ale v kave je jich taky dost. Jedna z mych babicek se dozila 96.
Pila oboji - caj i kavu, caje vic. Dlouhovekost je hlavne ve stridmosti - moc nejist je hlavni klic.
Napr. cukrovka je - jak rikala pave ta dlouhoveka babicka - z dobreho byti. Totez vetsina rakovin, srdecnich nemoci atd...
Ty nase babicky si taky lecos samy vypestovaly a nedostaly do sebe tolik skodlivin. Taky nekourily a nepily - nebo jen s mirou..
Pokud zily velkou cast zivota v relativnim zdravi a zemrely tise ve spanku, pak to je dar. Ja bych se devadesati rozhodne dozit nechtela. Odkazana na pomoc druhych, to zadna vyhra neni. I ta moje babicka zila uz posledni leta s krokochodem a to diky eynovi lekari.

6
xxx (neregistrovaný) 16.12.2021, 09:49:22
Kamkoli přijedu, tam se sháním nejprve po čaji.
Aniž bych pohrdla jinými nápoji. Je to už automatické. Černý čaj dobrých značek mám nejraději.
Moje matka říkávala, že její babička i prababička se dožily přes devadesát určitě proto, že pily hodně čaje, jedly málo, kávu neznaly. Není to vyloučeno, viz Gruzie, Japonsko.



5
xyz (neregistrovaný) 15.12.2021, 21:25:14
A az Oxalis vypijes, bez na prvni fakcinu. Ver, ze mnoha lidem, mozna i tobe, zachranila zivot.

Lucifer
4
Lucifer * 15.12.2021, 18:06:56
Nejméně dvacet let jsem nakupoval čaj u firmy Oxalis, která má sídlo ve Slušovicích.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oxalis_(firma)

https://oxalis.cz/cs/caje-153/#

Nejdříve to bylo na Andělu v OC Nový Smíchov, potom v OC Galerie Butovice.

3
xyz (neregistrovaný) 15.12.2021, 17:11:07
A jeste historku, ta ale nema s cajem moc spolecneho i kdyz vsechno souvisi..atd..
Tentokrat souvisi spis s Andersenem. Jak jsme s Pavlem seznamili? Jako deti v detske nemocnici v Cernych Polich, mela jsem to za rohem.
Lezeli jsme oba na chodve, nebylo dost luzek, nase kondice nebyly infekcni. Mela jsem zanet stredniho ucha a Pavlovi operovali kylu.
No a jak jsme tam tak na chodbe lezeli, rodice miprinesli knizky, vcetne Andersena. A byl vanocni cas...
Pavel bylo tenkrat blodate bejby s vykulenyma modryma ocima, tedy idealni posluchac, podle me. Úžasný Tak jsem se jala mu andersena predcitat. Kulil oci a bylo to prima, jenze pak prisla jeho maminka a odvedla ho domu.

Bylo nam tehdy okolo peti let nebotaknejak.
No a pak jsme na sebe zapomneli a potkali se az ve dvaceti a to bylo u Petra Skacela (bratra Jana Skacela, basnika) v Lidove skole umeni, kam jsem chodila kreslit a Pavel socharit ( a taky kreslit).
No a jak jsme tam socharili a kreslili, oba jsme si na ten nemocnicni pobyt vzpomneli, nejake podoby prece jen zustaly.
No a od te doby jsme meli spolecneho kamarada Petra ( a nakonec i Jana ) Skacelovy a my dva jsme uz spolu zustali malem navekyvekuv... Usmívající se

Caj jsme v ty nemocnici rano taky pili, jaky, to uz si fakt nepamatuju. Hej caj pila, samovarek nicila, tak nejak je ta pisen...

2
xyz (neregistrovaný) 15.12.2021, 15:02:10
K nocnimu Andersenovi, kterym jsem chtela naladit vanocni, jeste dodavam za sebe, caje mam moc rada jak zelene, bile atd..tak i bylinkove, obradu kolem piti a servirovani nic moc, Pavel caj mohl, ale nejradeji mel kavu, jasminovy caj napr. kupuju a piju pravidelne, krasne voni a pije se prijemne,
tedy ceste a slava cajum. Navykli jsme si kupovat caje v Whole Foods, kde je velky vyber originalnich zelenych, bilych a oolongu ve velkych krabicich, dlouho vydrzi a pokud dojde ke stehovani, zasobim se dopradu - i kdyz jiste i v CR je dnes velky vyber..

1
K predchozimu: (neregistrovaný) 15.12.2021, 05:28:19
Byla jednou jedna pyšná čajová konvice: honosila se svým porculánem, svým dlouhým hrdlem a širokým uchem. Měla něco napřed a něco vzadu: napřed hrdlo, vzadu ucho, a tím se pyšnila; avšak o víčku svém, jež mělo několik trhlin a bylo slepeno, ani slovem se nezmiňovala. Mělať chyby, ale o svých chybách nemluvíme rádi, o ty starají se jiní dost a dost. Šálky, hrnek na smetanu i schránka na cukr, slovem celé čajové náčiní jistě by nezapomněly na křehkost víčka, ba namluvily by o něm více než o dobrém uchu a znamenitém hrdle; to čajová konvice věděla.
„Ó, já je znám!“ pravila k sobě. „Uznávám chyby své, což nejlépe svědčí o mé pokoře i rozumu. Chyby máme všickni. ale za to míváme také zvláštní přednosti. Šálkům dostalo se uch, schránce na cukr víčka; já však obdržela obojí, a k tomu ještě něco napřed, co ony nemají: já dostala hrdlo, které mne povyšuje na královnu stolku čajového. Schránce na cukr a hrnku na smetanu přidělen jest úkol, aby byly služkami příchuti, ale já jsem dárkyně, panovnice, já rozdávám požehnání žíznícímu člověčenstvu; v mém nitru bývají čínské listy ve vařicí, bezchutné vodě připravovány.“
Slova ta mluvívala čajová konvice, dokud žila v bezstarostném mládí. Stojíc na pokrytém stole byla nejjemnější rukou zvedána do výše. Avšak nejjemnější ta ruka byla neobratná, čajová konvice upadla a hrdlo se jí ulomilo; víčka ovšem nebylo škoda. Bez smyslů ležela na podlaze, vařicí voda vytékala z ní na všecky strany. Byla to krutá rána, krutější však bylo, že se vysmívali jí a nikoliv oné nejjemnější, ale nemotorné ruce.
„Nikdy nezapomenu strašného toho okamžiku,“ pravila čajová konvice, když později o osudech svého života rozmýšlela. „Nazvali mě vysloužilcem, postavili do kouta, a druhý den darovali mě chudé ženě, která prosila za kousek mastnoty. Tak octnula jsem se v příbytku chudoby i stála tu bez účelu; ale právě tam, kde jsem stála, počal lepší můj život. Jsmeť podrobeni ustavičným proměnám. Nasypali do mne hlíny; pro čajovou konvici je to tolik jako býti pochovánu; do hlíny položili květinovou cibuli. Kdo ji tam položil, kdo mi ji daroval, nevím; byla mi však darována náhradou za čínské listy a vařicí vodu, náhradou za ulomené ucho a hrdlo. A cibule ležela ve hlíně, ležela ve mně, i stala se mým srdcem, mým živoucím srdcem, jakého jsem dříve nikdy neměla. Život a síla byly v nitru mém, vše se ve mně hýbalo: tepna bila, cibule klíčila, a dřímající v mém nitru myšlénky a city razily si vší mocí cestu ku předu, až ve květině vypučely. Viděla jsem ji

«     1     »