Neviditelný čert

Pro začátek posledního lednového týdne jsem se rozhodl předhodit vám psychicky velmi náročnou filosofickou úvahu. Nejdříve bych však chtěl upozornit, že na příští pondělí zbývá poslední lednový den. Je to ale takový cancourek. Tenhle týden je poslední lednový kompletně. Za týden po posledním lednovém dni budu mít narozeniny. Předpokládám, že nebudou moje poslední. Ani předposlední. Zatím se nechystám nastoupit k Poslednímu soudu. Ještě jsem nedostal ani předvolání. Vzhledem k mé nátuře je zřejmé, že první předvolání k Poslednímu soudu budu ignorovat. Nejspíš i druhé a třetí. Možná i čtvrté. Pokuty platit nebudu. Nejsem rozhazovačný. Jsem velmi šetřivý člověk. Nic jiného mi ani nezbývá. Pojďme se však vrátit k filosofickému tématu nadhozenému názvem tohoto článku.

Lucifer

Lidé, kteří mají pocit, že vždycky všechno ví, prožívají v životě dost těžká muka. Jdou ven s pocitem, že ví přesně, co budou dělat, a jako z udělání se dostanou do situace, kdy budou muset dělat něco úplně jiného, na co nejsou vůbec připraveni. To je natolik vykolejí, že musí brát prášky na uklidnění, kontaktovat svého psychologa či psychiatra, vyprat si spodní prádlo a tak podobně. To se lidem, kteří nikdy nevědí, co se stát může, stát nemůže. K nim patřím i já.

Například jdu ven do obchodu. Mám sice jakousi představu, co bych chtěl koupit. Když ale dojdu do obchodu, mám už úplně jinou představu. Respektive vůbec žádnou. Nikdy nevím, v jakém stavu dorazím do obchodu. A je mi fajn. Svobodně bloudím mezi regály a sem tam něco jen tak náhodně hodím do nákupního košíku či vozíku. Někdy mi to spadne i na zem. Je to úžasná legrace. Když vyrazím z obchodu, nikdy nevím, co se bude dít, až přijdu domů, takže mě pokaždé čeká nějaké zajímavé překvapení. Třeba že nemůžu najít klíčky od bytu nebo zcela náhodným omylem vstoupím do úplně jiného vchodu. O zábavu je vždycky postaráno a věci se nakonec seřadí, jak mi to bude vyhovovat.

Vypočítaví lidé, kteří mají naprogramováno, co budou dělat i na svém pohřbu, jsou zcela nesvobodní a nevypočitatelní. Potácejí se životem jako nudle v bandasce, a za každým rohem na ně čeká nepříjemné překvapení. Předvolání k Poslednímu soudu dostávají často velmi brzy. Uposlechnou hned první předvolání, protože toho už mají plné zuby. Pokud předčasně přišli o zuby, tak toho mají plné kecky. Pokud i o kecky tak plnou… No nebudu to dále rozebírat.

Základem šťastného života je nikdy nic nevědět. Tuhle větu však musíte uchopit filosoficky. A její obsah pak pochopit. Jednoduchá formulka „Nikdy nevědět nic“, která na první pohled působí dojmem neohrabané floskule, v sobě totiž obsahuje neuvěřitelně moudrou filosofii. Poučný návod, kterak začít skutečně, šťastně a svobodně žít. Stačí jenom tu formulku správně odzipovat čili rozbalit.

Před asi dvěma měsíci se mi porouchal zip na letních džínách. Vůbec jsem nevěděl, že k tomu může dojít. A došlo. Myslíte, že mě to překvapilo nebo nějak psychicky či fyzicky rozhodilo? Ani náhodou. Ve skříní jsem náhodným hmatem objevil zimní džíny. Když se i jim porouchá zip, obleču si třeba tepláky. Nejsem žádný manekýn.

Anebo když jsem psal tohle filosofické pojednání. Myslíte si, že jsem věděl, o čem a co budu psát? Ani náhodou! Nechal jsem věci volný průběh. Teď se cítím nadmíru spokojený, a jsem zvědavý, co si zítra zase koupím, pokud trefím do obchodu. Člověk se nesmí nikdy nechat ničím zmanipulovat. Ani sám sebou.

Děkuju za pozornost

24.01.2022, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0