Neviditelný čert

Rozhodl jsem se ukončit leden roku 2022. Předčasně. O jediný den. Tím předčasným dnem je však neděle. A jak jistě uznáte, tak v neděli se mi nebude chtít nic dělat. Od toho je neděle. Teď to píšu ještě v sobotu. V sobotu jsem ještě schopen něco dělat. V pondělí má narozeniny můj mladší syn. Nechápu, jak se mu to mohlo stát. Já mám narozeniny přesně o týden později. Též nechápu, jak se mi to mohlo stát či vlastně stane. Prostě vstanu a budu o rok starší. Rád bych byl o rok mladší. Možná o více let. Ale stroj času jsem zatím nevynalezl. A to jsem fyzik. V penzi. Penzi si člověk může užívat. Když chce a ví jak na to. Zatím v tom tak trochu tápu. Pokud má někdo nějaký návod, tak sem s tím.

Lucifer

Když ráno vstávám, což bývá až skoro v poledne, usednu na pohovku situovanou směrem k lodžii, a koukám, jak pod šedivým lednovým baldachýnem poletují ptáci. Jsou nesmírně přičinliví. Zatímco severovýchod USA zasypal sníh a teploty klesly o něco níž pod Celsiovu nulu, tady je vcelku klid. Ptáci a možná i lidi si to užívají. Já též. Ušetřím za tepelnou energii. Ale ta šílená olověná barva oblohy… už asi dva týdny vykoukne slunce na chviličku, aby si udělalo alibi… ale jinak šeď, šeď, šeď. Pokouší se to ve mně vyvolat hrozně depresivní pocity. Jenže já se nedám. Dva metry sněhu by stačily.

Když tak ráno sedím na té pohovce, v poledne v nočním overalu, hodně přemýšlím. Hraju si na filosofa. V hlavě mi probíhají nejrůznější pasáže z dějin lidstva. Pokaždé je velmi poctivě analyzuji, z čehož pak vyvozuji závěry, důsledky a následky. Pak se mi podaří zase usnout. V sedě. Zdají se mi sny. V nich se má filosofická rozcvička konečně dopídí vytčeného cíle.

Když se znovu probudím, už je odpoledne a já stále v nočním overalu, tak se ty sny vypaří. Jako pára nad hrncem umístěným nad rozhicovaným sporákem. Tu si uvědomím, že bych měl konečně začít něco dělat. Třeba se najíst. Nebo jít nakoupit. A potom se najíst. Uklidit postel. Vysypat popelník. Zalít kytky. Vynést odpadky ze včerejšího dne do dnešního kontejneru. Poslepu najít ten kontejner a nevyklopit jeho obsah na ulici. I s mým obsahem.

Jste si jistí, že víte, co vlastně obsahujete? A kam to máte vysypat?

Uvědomte si, že neexistuje žádná jistota. Spoléhat se na jistotu znamená podřezávat si pod sebou větev. V podstatě se jedná o způsob, jak co nejrychleji spáchat sebevraždu. Život je jen náhoda… Třeba Heisenbergovy relace neurčitosti. Když víte, kde jste, tak zase nevíte, v jaký čas jste se na tom místě ocitli. A naopak. Čas máte srovnaný, ale nevíte, kde jste.

Jedete vlakem a těšíte se, až dorazíte na konečnou. Předpokládáte, že vás tam čekají neuvěřitelné a podnětné zážitky. Čeká vás tam však jenom penze. Zpočátku dost morbidní závěr, důsledek a následek cesty. Je jenom na vás, jestli z toho ještě něco vytlučete.

30.01.2022, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7