Neviditelný čert

Když jsem včera podřimoval před monitorem a občas pootevřel jedno oko, někdy o dvě oči, abych zjistil, co se děje na internetu a všeobecně ve světě, začala v mé hlavě rašit myšlenka, že se budu muset do dění aktivně zapojit, abych zachránil lidstvo před evidentním úpadkem. Probral jsem se z dřímoty, začal úporně analyzovat situaci a hledat vhodnou strategii svého pozitivního přínosu. Pokud je svět negativní, je třeba přijít s něčím pozitivním, aby nastala přinejmenším rovnováha. Komunismus, nacismus, fašismus, fetišismus a další podobné výstřelky jsem zavrhl, jelikož se evidentně neosvědčily. A pak mě náhle napadl anarchismus. Je to sice také stará věc, ale zatím tolik škody nenapáchala, a pokud by se zrestaurovala v moderní podobě, obohacené třeba o kvantovou fyziku či teorii relativity, mohla by se stát avantgardním přínosem.

Lucifer

Asi vás zklamu, ale neoanarchismus se mi zatím nepodařilo zformulovat. Tohle je běh na dlouhou trať, řekl jsem si. Je třeba začít od kořenů. Na internetu je sice spousta informací na toto téma, ale když jsem si dal malou pauzu a jen tak náhodně brouzdal v archivu svým starých souborů, narazil jsem na text pod názvem Ze života průměrného anarchisty. Po rychlém přečtení jsem pochopil, že tohle by mohl být dobrý odrazový můstek. Ten krátký článek jsem nenapsal já, našel jsem ho prostě v červnu roku 2003 na internetu. Zde je jeho přepis:

Život jednoho průměrného anarchisty ve věku 20 let

11:00 – ráno, náš anarchista vstává

11:05 – dálkovým ovladačem zapíná nějakou hlasitou hudbu (nejčastěji techno, v horším případě metal) 11:15 – první dávka drogy

12:00 – probuzení z rauše, pocit hladu

12:03 – onanie na WC

12:06 – příprava instantního jídla ze sáčku

12:10 – hltání jídla

12:15 – 14:00 – filosofické rozjímání o životě, civění do zdi

14:01 – náš anarchista zjistí, že je obětí systému

14:20 – telefonát – s kamarádem se domlouvá na demonstraci proti globalizaci

14:30 – 16:00 – chatování na internetu, onanie při porno stránkách

16:00 – 16:10 – úklid zaschlého spermatu

16:10 – 16:40 – příprava dredů, oblečení a transparentů na manifestaci, další dávka drogy

16:45 – odchod na metro

17:00 – na Venclu se potká s dalšími kamarády anarchisty – z amplionů vyzvání techno, případně projevy

18:00 – rozbíjení několika výloh

18:30 – s několika právě objevenými přáteli odchází do kavárny, případně čajovny

18:30 – 04:00 – rozjímání o životě, globalizaci, kouření marihuany, pití lihovin, když se podaří tak soulož s nějakou smažkou na WC, pojídání NH

04:05 – odjezd domů, z mobilu mu kamarád, který je nejvíce při smyslech přivolá tágo

04:30 – náš mladý anarchista sebou sekne do postele

11:00 – ráno, náš anarchista vstává …

Chápu, že vám to může připadat poněkud těžkopádné, ale každé začátky jsou těžké. Netvrdím, že se budu tímto časovým rozvrhem řídit. Zaujal mě pouze čas 11:00, 12:10 a 4:30. Ostatní se pokusím časem přeformulovat do modernější podoby. Může mi to ale chvíli trvat. Už nejsem nejmladší. Času mám pořád ještě dost.

08.02.2022, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5