Neviditelný čert

Základem funkčnosti našeho mozku jsou elektrické synapse, které zprostředkovávají elektrické impulsy mezi neurony, a chemické synapse, na nichž spolu buňky komunikují pomocí neurotransmiterů. Díky tomu můžeme myslet. Stejné či podobné je to i u ostatních živočichů. I chemie je však podřízená elektromagnetické interakci. Vše to zastřešuje kvantová fyzika. Zjednodušme si to: Představme si, že náš mozek pracuje na bázi elektrických impulsů. Je možné jeho funkci ovlivňovat, ať už negativně či pozitivně, pomocí elektrických impulsů zvenčí? Tahle otázka už byla zodpovězena v 19. století s využitím elektrické stimulace mozku u pacientů trpících nespavostí. Postupně se tato metoda začala uplatňovat i v jiných směrech, jako třeba v revitalizaci paměti. Na Live Science jsem narazil na článek Why'd I Come in Here? A Brain Zap Could Boost That Fuzzy Memory, z něhož vám tady něco přetlumočím.

Lucifer

Můj úvod:

Každý z vás jistě ví, že mu paměť občas selhává a s věkem se to horší. Jdete třeba do obchodu (supermarketu, hypermarketu…) pro něco, a když se potulujete mezi regály, tak si náhle nemůžete vzpomenout, pro co jste tady vlastně přišli. Někteří to řeší tak, že si seznam produktů, které chtějí nakoupit, napíší na papírek. Problém nastává, když ten papírek nemůžete najít v kapse. V tomto případě musíte prohrabat svoji paměť a alespoň něco z ní vyhrabat. Doma si všimnete, že jste na něco zapomněli, ale pokud se nejedná o živou vodu, tak se v podstatě nic neděje.

V posledních letech jsem si seznam produktů, které chci nakoupit, na papírek psal. Někdy se mi stalo, že jsem ten papírek zapomněl doma. Postupně jsem dospěl k závěru, že musím svoji paměť začít cvičit, a ne používat nějakou papírovou berličku. Časem by se totiž mohlo stát, že bych si nedokázal vzpomenout, kde mám koupelnu. Nebo záchod. Papírkové seznamy jsem tudíž zrušil. Občas se mi stane, že na něco při nákupu zapomenu. Většinou se jedná o jednu věc, bez které se mohu na pár hodin obejít.

Proč se nám stává, že si nemůžeme na něco vzpomenout? Třeba co jsme měli včera k obědu nebo kam jsme odložili brýle (ponožky, papuče, čepici, plavky atakdále). Je to tím, že jsme nebyli dostatečně soustředěni. Přemýšleli jsme o něčem úplně jiném a mechanicky jsme něco odložili na místo, kam to běžně neodkládáme. Máme paměť krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou.

Krátkodobá paměť znamená, že to či ono, co jsme zažili, jsme vnímali jenom tak povrchně. Střednědobá paměť už je trošku zažitější. Dlouhodobá paměť se týká situací, které jsme prožívali velmi intenzivně. Které v našem mozku evokovaly emocionální, fyzické, sexuální či psychické atakdále duševní vzryvy. Když by se vám třeba při procházce v lese zjevil mimozemšťan, tak na to nikde nezapomenete. Ani Alzheimer v nejvyšším stadiu by tuhle vzpomínku možná nedokázal vygumovat.

Já si například dokážu vzpomenout na spoustu věcí, které se mi udály již od dětské postýlky. Prostě to byly silné zážitky, které v mé paměti zůstanou, dokud se neodeberu na věčnost. S tím se naštěstí či naneštěstí nedá nic dělat. Je řada věcí či situací, na které si už vzpomenout nedokážu. Nejspíš se jednalo o prkotiny, které pro můj život nebyly vůbec podstatné.

Přetlumočení obsahu výše zmíněného článku z Live Science:

Nová studie nyní zjistila, že vnější elektrická stimulace mozku by mohlo paměť posílit. Po stimulaci určité části mozku se účastníkům studie o 15.4 % lépe vybavovaly vzpomínky, uvedla skupina vědců 6. května v časopise Journal of Cognitive Neuroscience.

Rissman a jeho tým nabrali 72 lidí, kteří se zúčastnili dvou po sobě jdoucích dnů testování. První den bylo účastníkům ukázáno 80 různých slov a měli si je zapamatovat v kontextu. Pokud například jedno ze slov znělo "dort", měli si účastníci představit sebe nebo někoho jiného v interakci s dortem. (Vzpomínka na slovo "dort" není epizodickou vzpomínkou, ale vzpomínka na to, že jste včera jedli dort na balkoně, ano.)

Druhý den účastníci absolvovali testy na měření paměti, uvažování a vnímání; při těchto hodnoceních měli mimo jiné za úkol vzpomenout si, zda viděli určitá slova předchozího dne, a zařadit tato slova do kategorií.

Po celou dobu byli napojeni na dvě elektrody a devíti voltovou baterii, která jim na necelou minutu zasáhla mozek. Po zbytek času k žádnému zapínání nedocházelo. Toto uspořádání, nazývané falešná stimulace, mělo účastníkům naznačit, že jsou po celou dobu zapínání a že si na stimulaci jen zvykli. (Ačkoli po skončení studie většina účastníků uvedla, že více či méně poznali, kdy ten elektrický impuls dostali).

Poté byli účastníci rozděleni do tří skupin: První skupina dostávala další mozkové elektrody, aby se zvýšila aktivita specifické části prefrontální kůry, o níž je známo, že je důležitá pro vybavování epizodické paměti; druhá skupina dostávala "zpětný" proud (prováděný přepínáním polarit elektrod), který podle předchozích výzkumů buď snižuje aktivitu mozkových buněk, nebo nedělá nic; třetí skupina nadále dostávala falešnou stimulaci.

Ačkoli účastníci po absolvování elektrošoků nevykazovali žádné zlepšení v uvažování nebo vnímání, lidé, kteří dostávali skutečné proudy, měli v paměťových testech o 15,4 % vyšší skóre než před elektrošoky. Výzkumníci nezaznamenali žádné významné zlepšení u skupin, které dostávaly zpětný proud nebo falešné stimulace.

Můj závěr:

Článek mě zaujal, ale představa mít mozek na baterky se mi nezamlouvá. Jsou nepříjemné zážitky, které se vryly do mé paměti a na něž bych rád zapomněl. Ty příjemné si dokážu pamatovat i bez nějaké vnější baterky. Ostatní je jenom taková pěna dní.

23.02.2022, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10