Předevčírem jsem ve své knihovně vyhrabal knížku Když ještě žili lidé (Město) od Clifforda D. Simaka. Částečně ocituji pasáž, která je jakýmsi doplňkem mého pojednání We can work it out. Hlavními postavami jsou: jeden z postupné řady Websterů Tyler, mutant Joe, marťanský filosof Juwain, který už nežije, a na počátku se mihne robot Jenkins.
Lucifer
Na obrazovce se mihla Jenkinsova tvář – stará, přežilá a ohyzdná. Ne tak hladká lidská tvář, jakou se honosí roboti posledního typu.
„Lituji, že vás musím vyrušit, pane,“ řekl. „ale jde o něco nanejvýš nezvyklého. Přišel Joe a požádal mě, abych mu dovolil použít vaší linky, chce prý s vámi mluvit….“
…
Jenkinsova tvář z obrazovky zmizela a objevila se jiná – mutant Joe. Byla so silná tvář s vrásčitou pergamenovou kůží a světle modrýma, mžourajícíma očima, a s vlasy, které nad spánky začínaly šedivět.
„Jenkins mi nedůvěřuje, Tylere,“ řekl Joe a Websterovi proběhl po zádech mráz, když vycítil z těchto slov skrytý smích.
„Pokud jde jen o to,“ řekl upřímně, „pak já taky ne.“
Joe mlaskl jazykem. „Ale Tylere, vždyť jsme vám přece nedělali vůbec žádné potíže. Nikdo z nás. Hlídali jste nás, dělali jste si s námi starosti a těžkou hlavu, ale my jsme vám nikdy neublížili. Dohlíží na nás tolik vašich psů, že o ně din nezakopáváme, kamkoli se vrtneme. Máte o nás spisy. Studovali jste nás a diskutovali o nás, až nám to lezlo krkem.“
„Víme o vás víc než vy sami,“ řekl Webster hněvivě. „Víme, kolik vás je, a známe každého z vás osobně. Chtěl bys vědět, co každý z vás za posledních tak asi sto let dělal? Můžeš ze zeptat a my ti to řeknem.“
Joe se zatvářil jako neviňátko. „A celou tu dobu,“ řekl, „jsme my na vás mysleli v dobrém. Přemýšleli jsme, jak bychom vám jednou mohli prokázat dobro.“
„Tak proč jste to neudělali?“ odsekl Webster. „Zpočátku jsme byli ochotni s vámi spolupracovat. Dokonce i pak, když jsi Grantovi ukradl Juwainovu filosofii.“
„Ukradl?“ zeptal se Joe. „To se tedy, Tylere, určitě mýlíš. Vzali jsme ji jen proto, abychom ji přepracovali. Byla totiž docela na nic.“
„Pravděpodobně jste ji domysleli už druhý den poté, cos ji vzal,“ řekl mu Webster otevřeně. „Na co jste čekali? Kdykoli byste nám ji nabídli, věděli bychom, že jste s námi a šli bychom s vámi. Odvolali bychom psy a přijali vás mezi sebe.“
„To je ale psina,“ řekl Joe. „Třeba jsme ani o to nestáli, abyste nás vzali mezi sebe.“
„Prosím,“ řekl Webster ostře. „Jak je libo. Doufal jsem, že možná přijdeš s nějakým rozumným návrhem – na smír. Nám se nelíbí, jako to vypadá; byli bychom raději, kdyby se to změnilo. Ale řada je na vás.“
„Ale Tylere,“ protestoval Joe, „nemusíš se hned tak rozčilovat. Myslel jsem, že by ses třebas rád něco dozvěděl o Juwainově filosofii. Nějak jste na ni zapomněli, ale pamatuji doby, kdy nad ní byla celá sluneční soustava u vytržení.“
„Tak dobrá,“ řekl Webster. „Do toho, a povídej.“ Tón jeho hlasu prozrazoval přesvědčení, že Joe toho moc nenapovídá.
„V zásadě,“ řekl Joe, „jste vy lidé naprosto osamělí. Vůbec neznáte své bližní. Nemůžete je ani znát, protože nemáte dost vzájemného pochopení. Máte přátelství, to ano, ale ta jsou založena pouze na emocích, nikoli na opravdovém pochopení. Vycházíte spolu, to ano. Ale spíš proto, že jste shovívaví, než že byste se navzájem chápali. Své problémy řešíte pomocí dohod, ale k těm dospíváte tak, že silnější rozdrtí opozici slabších.“
„Co to s tím má společného?“
„no přece všechno,“ řekl Joe. „S Juwainovou filosofií byste se mohli vzájemně pochopit.“
„Telepatie?“ zeptal se Webster.
„Ne tak docela,“ řekl Joe. „My mutanti telepatii máme. Ale tohle je něco docela jiného. Juwainova filosofie člověku umožňuje pochopit stanovisko druhého člověka. To neznamená, že musí s jeho názorem souhlasit, ale bude jej alespoň znát. Nebude vědět pouze, o čem druhý člověk mluví, ale i jak cítí. S Juwainovou filosofií jste nuceni akceptovat myšlenky i vědomosti druhého člověka, nejen slova, kterými mluví, ale i myšlenky, které za těmi slovy vězí.“
„Sémantika,“ řekl Webster.
„když na tom termínu trváš,“ řekl mu Joe. „Ve skutečnosti to znamená, že chápeš nejen vnější, ale také vnitřní smysl slov toho druhého. Skoro telepatie, ale ne docela. Svým způsobem o moc větší.“
„Jak se to dělá, Joe? Jak se…“
„Jen o tom chviličku uvažuj, Tylere… Nejprve si zjistí, jak moc si to doopravdy přeješ. Pak si o tom možná pohovoříme.“
„Koňský handl,“ řekl Webster.
Joe přikývl.
„A má to taky háčky, že? Řekl Webster.“
„Nějaké budou,“ řekl Joe. „Když si je najdeš, tak si o nich pohovoříme.“
„A copak za to budete chtít?“
„Spoustu věcí,“ řekl Joe. „Ale možná, že to bude stát za to…“
Obrazovka zhasla a Webster seděl a díval se na ni, aniž co vnímal. Háčky? Ovšemže ano. Bude jich habaděj…
22.04.2022, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9