„Celá staletí my fyzici spoléháme na to, že nám matematika a pokusy dají právě takové nové oči, že nám odhalí úrovně reality nedotčené minulými generacemi, že nám umožní vidět důvěrně známé končiny nečekanými novými způsoby. Díky těmto nástrojům jsme zjistili, že ty nejpodivnější končiny se vynoří, když začneme bedlivě zkoumat týž svět, který už tak dlouho obýváme.“ (Greene)
Stella
Slova exaktního vědce Greena, který před výše před citovanými slovy ve své knize znovu připomíná, že jsme jen „pytle částic“, plně souzní s názorem vrcholného umělce Marcela Prousta o tom, že jenom prostřednictvím umění vstupujeme do jiného vesmíru, do tajného světa, a na této cestě se nemůžeme řídit vědomými a přímými prostředky. Jak říká George Bernard Shaw, když chceme spatřit svou duši, použijeme umění.
Duše, umění, tajemný svět – jak jsou tyto pojmy vědě vzdálené! Jak často se v reálném životě setkáváme s pošklebky z jednoho i z druhého tábora: „chlebaři“, technokrati versus „kavárna“, páni umělci. Proust se však domnívá, že za svá díla má být umělec oslavován. Také se tak ve zdravých společnostech děje.
Umění je „staré jak lidstvo samo“. Musí tedy na něm být něco, co je evolučně výhodné. Nedělejme si iluze o dobročinnosti té potvory – přírodního výběru. A nejenom si člověk „neužitečně hraje“ s barvami, tvary, zvuky. Estetika hraje nemalou roli také u zvířátek nebo hmyzu. Jak to jde dohromady s faktem, že jíst se musí, přivádět na svět potomky je žádoucí, zatímco to ostatní - jenom můžeme?
Naší životně důležitou schopností je hledání vzorců a pravidelností. Pokud dojde k jejich narušení, hledáme cesty, jak se poučit a vzorce vylepšit – z důvodu obyčejného lepšího přežití. Nadaní jednotlivci vytvářejí nové vzorce, nové světy, které jednou mohou být možné. Když dýcháme, jíme, množíme se, je všechno v pořádku. Přírodě jsme vyhověli. Sobě jsme přitom často přivodili momentální potěšení. Tak si nás evoluce mazaně pojistila. Jenže - co dál?
Pokud syrová realita uspokojuje jen momentální potřeby, tvůrčímu, nadanému duchu je to málo. V nás všech je zakódována touha po nesmrtelnosti. Nedělejme si iluze o nadpřirozeném světě, také toto nejspíš patří k evolučnímu plánu. Avšak ani ti, kteří uměleckými sklony nedisponují, nejsou vůči uměleckým projevům imunní. Alespoň je sdílejí, a stávají se tak součástí tažení za nesmrtelností, za překonáním omezenosti stanoveného času.
Ne každý vědec si myslí totéž. Steven Pinker soudí, že umění je v procesu získávání větší zdatnosti zcela nedůležité a z hlediska přežití přináší jen chvilkové „prázdné kalorie“. O hudbě říká, že je parazitem, který se přiživuje na emocích spojených se sluchovým vnímáním. Greene ale upozorňuje, že kdo lépe vnímal zvuk a cvičil poslech, získával evoluční výhodu. Mimo jiné např. v rozpoznávání emocí, rozlišování jemných přírodních zvuků…
Avšak pořád platí, že co vědec, to názor. Darwin se trápil myšlenkou adaptivní funkce vrozeného smyslu pro umění. Greene se domnívá, že biologická adaptace není jediným měřítkem hodnoty. Hodnota nesouvisí s adaptivní užitečností. V souvislosti s otázkou původu člověka a pohlavním výběrem Darwina zaujala evoluční záhada pavího ocasu. Všeobecně je známo, že živočichové na všech úrovních vylepšují sami sebe i své bytečky, když lákají opačné pohlaví. O co jde? Inu, stále o totéž: mechanismus evoluce poháněný úspěšným rozmnožováním. Bohatá ocasní pera svědčí o síle a vitalitě.
Umělec nemusí být (a nebývá) bohatý ani krásný. Ale jeho umělecká činnost se dá chápat jako „sebepropagační marketingová strategie“. On si může dovolit „plýtvat časem i energií“ na svou tvorbu a k té strategii přece patří i to, že - je přece jiný než ostatní! V našem městečku se konal veliký večírek na památku zesnulého, velmi dobrého umělce, dávno už nemocného, vetchého staříčka. V konzervativním prostředí maloměsta se na akci objevil nečekaný úkaz: mnoho žen s odhalenými dekolty a v kratinkých sukničkách. Kde se vzaly, tu se vzaly! Co my jsme o něm ne-věděli! I ty jedna evoluce!
Darwinovskou lidskou touhu po přežití nelze chápat přímočaře. Jak upozorňují mnozí, umění je zapotřebí chápat v kontextu (spolu s náboženstvím, např.), ale rozhodně umění nelze považovat za nějaký vedlejší zájem.
Greene dospívá k závěru, že jsme díky spojení svalů s mozkem dokázali předstihnout mnohem větší a fyzicky obdařenější tvory. Jsme nejen výjimečně vynalézaví a tvořiví, ale také společenští. Umění se pak řadí k ostatním prospolečenským vlivům. Tím, že hraje zásadní roli v procesu pochopení citových reakcí jiných lidí, v procesu předvídání, napomáhá úspěšné spolupráci. Intenzivní nadčasové prožitky sdílených emocí vytvářejí spolehlivější celek. Podle Greena má umění adaptivní užitek už na úrovni jednotlivce. A připomeňme, že kultura je „soubor sdíleného souboru tradic“.
Mysl, která se drží pouze „pravdivého“, spočitatelného, může zkoumat jen velmi omezenou oblast. Ale mysl oplodněná představivostí a vynalézavostí, někdy i potřeštěnou fantazií, překračuje hranice rozumového a přináší novátorství a inovace. „Nápaditost je pěšákem tvůrčího ducha. A skupinová soudržnost realizační armádou.“ Umění nás kultivuje, umožňuje využívat zdroje představivosti, a základním způsobem tak mění vztah ke světu. Připojuje se k jazyku, příběhům, náboženství, přenáší člověka do symbolické roviny, kde se argumentuje bez závislosti na faktech.
Kde zůstala pravda? Naše praktické fungování je založeno na shromažďování informací, na jasném porozumění toho, jak fakta zapadají do přírodních dějů. Vědecké poznání ale není schopno obsáhnout celou lidskou zkušenost. Umělecká pravda vypráví příběh vyšší úrovně, příběh, který není závislý na moudrosti. Díky umění získáváme poznání, jež nám věda nemůže poskytnout.
Tvůrčí duch prozkoumává kvanta emocí. Greene se odvolává na textaře Yipa Harburga, který řekl: Slova vás přimějí myslet myšlenku. Hudba vás přiměje cítit pocit. Ale píseň vás přiměje cítit myšlenku. Přenést se do jiných možných světů, vidět jinou realitu (prý tu pravou), osvobodit se z otroctví vědecké pravdy, a přesto obohatit kognitivní schopnosti, otevřít nové oči a „cítit myšlenku“ - jakkoli ji nedokážeme slovně vyjádřit. To je smyslem umění.
Zdroj: Greene, Brian: Až do konce času, Paseka, Praha 2021
13.10.2022, 17:36:25 Publikoval Luciferkomentářů: 3