Pozdní nedělní lednová

rubrika: Pel-mel


Bude to taková směska. Chtěl jsem původně ten příspěvek nazvat Uriah Heep, což je britská rocková kapela, na jejíž hudbě jsem vyrůstal, a která si svůj název převzala od fiktivní postavy z románu Charlese Dickense. Na konci textu bude odkaz na jejich skladbu, která se jmenuje Seven Stars. Ke konci si můžete zopakovat výslovnost anglické abecedy.

 

Lucifer


Nejdříve k Uriah Heep. Byla to skvělá kapela a nevím, jestli ještě funguje. V podstatě jsem z téhle hudby už tak trochu vyrostl, ale někdy se k ní vracím. Bylo to moje mládí.

 

Zpěvákem této kapely byl zpočátku jistý chlapík, který na koncerty chodil skoro opilý. Jenže on tomu dával tu správnou šťávu. Bez jeho skvělého hlasu by se Uriah Heep neprosadily. Jeden z členů kapely však prohlásil, že buď vypadne ten zpěvák, nebo on. Manažer se rozhodl propustit zpěváka. Od této chvíle už Uriah Heep nestály za nic. Ten zpěvák pak brzy zemřel. Uchlastal se.

 

Jako malý kluk jsem vyrůstal na bigbítu. Nebylo to jednoduché, protože alba západních kapel se za železnou oponu dostávala dost těžce. Většinou to zajišťovali děti z komunistickým rodin, jejichž rodiče jim je vozili ze Západu. Pak se s tím kšeftovalo na nelegálních burzách nebo soukromě. A třeba i zadarmo.

 

Hudba je úžasná věc, která nás dokáže značným způsobem osvěžit a povznést.

 

Postupně jsem žánr hudby, kterou jsem poslouchal, rozšířil do celého spektra. Od lidovek přes bigbít či rock atd. až ke klasice. Některé nesmysly, jako je třeba Hip-Hop a podobně, které nemají se skutečnou hudbou nic společného a jsou to jenom takové kecy z pavlače, jsem vynechal.

 

Pokud jde o klasiku, fascinovaly mě varhanní skladby od Johanna Sebastiana Bacha. Často jsem si je pouštěl. Anebo Wolfgang Amadeus Mozart. Hudební génius, který se ve společnosti choval jako z řetězu utržený puberťák.

 

Když jsem dnes šel nakoupit do Galerie Butovice, zaujali mě holubi. Už jsem tady o tom něco psal. Motali se mi pod nohami a pořád se snažili něco sezobnout. Klidně by se dali i nakopnout. Pak jsem vešel do Galerie, a lidé mi začali připadat jako ti holubi. Furt pobíhali mezi regály a hledali něco na zob. Tak jsem se k nim přidal.

 


komentářů: 9         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
10
Lucifer * 30.01.2023, 15:13:52
Daniel Landa (Michal Horáček) - Díkůvzdání

https://www.youtube.com/watch?v=1giDlLwqzaQ

9
xyz (neregistrovaný) 29.01.2023, 23:33:04
Nojo, ale je to o hodne slozitejsi a v podstate je to nevylecitelna vec, jsou ale metody, ktere to mohou jaksi zmirnit.
To jsme ale uz uplne mimo clanek, takze zustanme u bigbitu. Mrkající

Lucifer
8
Lucifer * 29.01.2023, 21:25:20
Deprese je nebezpečná choroba. Znám to moc dobře. Občas mě přepadá. Jenže člověk si musí říci, že se jí nepoddá. Musí ji přemoci. Důležitý je život.

7
xyz (neregistrovaný) 29.01.2023, 21:16:12
Jinak ty Uriase jsem rada mela taky, ale na Bacha a vaznou hudbu vseobecne nemuzu ted ani sahnout.

6
xyz (neregistrovaný) 29.01.2023, 21:05:24
Ono 'jakoziti' je jen přežívání. Jistě, čteš, posloucháš hudbu, můžeš-li, jdeš ven, svítí slunko, objímá té, můžeš pociťovat takové malé radosti. Cvrlikají ptáčci, tady navíc kolem mne stříbrné potvory veverky, vyčurané až běda, racooni se motají kolem nádob s odpadky i malými racoonaty,, pozoruješ ty životní střípky a krásu, ale jak říkal můj otec, je to jako kukátkem.
Zizot, jaký jsem znala je jaksi zastřen, jakobych ho jen pozorovala. To samo o sobě je hodně, uznávám to, cením to a umírat se mi moc nechce.

Pořád je tady moje jakási duše, které mne je schopna obohacovat, mohu žít jen s ní. {prad je ve mne láska, naděje, smích, smutek, všechny ty lidské blízké emoce.

Jediná cesta kterou jsem našla zatím, je žít za dva. Jakobychom to prožívali spolu znovu.

5
xyz (neregistrovaný) 29.01.2023, 20:51:11
depression causes people to lose thé ability to feel pleasure in general."
Tady je to jasné a je to diagnóza. Deprese způsobuje ztrátu schopnosti pociťovat příjemnosti všeobecně.

Vůbec nezatracuji hudbu, zpříjemňovala mi život až donedávna. Ted se ji bojím. Vzbuzuje ve mne příliš mnoho emocí s nimiž se těžce vyrovnávám. Pripomina mi šťastné části života, které už nikdy nrijdou, zda se.

Shodly jsme se na tom s moji příbuznou a dobrou přítelkyni zároveň. Po ztrátě partnera jako byl ten její (náhodou můj bratranec) a můj je život prostě OVER. Pripuzna nakonec zemřela na covid a to ji možná zachránilo před dalším utrpením, kdy, jak tvrdila, už nikdy nemohla být šťastná. Asi, stejně jako u me, byl její život spojen s nekym, pro koho žila. Zit sama pro sebe nebyla její parketa.

Lucifer
4
Lucifer * 29.01.2023, 20:35:49
Hudba radost dává

https://www.youtube.com/watch?v=MJFAkrgdZvw

Lucifer
3
Lucifer * 29.01.2023, 20:22:16
To je škoda. Dobrá hudba je pro zdraví velmi prospěšná. Produkují ji i ptáci.

1
xyz (neregistrovaný) 29.01.2023, 18:34:57
"Most experts seem to agree that losing interest in music is common in people experiencing depression not actually because of music itself in particular, but because depression causes people to lose thé ability to feel pleasure in generál."
A dle toho i jiných příznaků jsem se sama diagnostikovala coby člověka ve stadiu vážně deprese. Hudbu jsem odjakživa milovala, vzrušovala, inspirovala, rozehrála, utišovala, dělala můj svět zajímavým.

Fokonce i po odchodu mého hlavního CLOVEKA jsem ještě jistý čas hudbu poslouchala, svoji i naší společnou.

A najednou to přestalo. Nemohu si v poslední době poustit nic. Dnes jsou - jako každou neděli - na K-rocku Beatles, vždycky milé nedělní probouzení, snídani, těšení se z neděle.

Ted NIC.

Bojím se pustit i rádio.

«     1     »