Už většinu života bydlím v Nových Butovicích, což je součást Prahy. Do centra Prahy to není daleko. Metrem za pár minut. V okolí jsou nádherné lesoparky. Všechny jsem je už prošel. Jsem zřejmě jeden z nejdéle zde žijících obyvatel. Zná mě tady každý patník. Každý dům. Skoro každý člověk. Je tu krásně a za nic bych to místo nevyměnil.
Lucifer
Nové Butovice vznikly na zelené louce. Nenajdete tady žádnou historickou památku. Nejspíš tu byly nějaké louky a možná pastviny pro ovce, jelikož se jedna ulice jmenuje Ovčí Hájek. NB jsou nejvýchodnější částí Prahy 13, původně Jihozápadního města. Začaly se stavět ve druhé polovině osmdesátých let minulého století jako poslední sídliště Jihozápadního města. Je zajímavé, že tahle výstavba začala až z okraje Prahy ve Stodůlkách. Tam už teď taky jezdí metro.
Nové Butovice sousedí s Jinonicemi, které se staly součástí Prahy před sto lety. Tam sice nějaké historické památky též nenajdete, ale v přidružených starých Butovicích je krásný kostel Svatého Vavřince asi z dvanáctého století. V jeho areálu je hřbitov a nedaleko odtud je Prokopské údolí.
Když jsem se dozvěděl od ředitele vědecké instituce, v níž jsem pracoval, že mají pro mě byt v Nových Butovicích, byl jsem nadšen. Je to sice na opačném konci Prahy než instituce, kde jsem pracoval, ale proč ne. Šel jsem to místo navštívit. Už tam v té době jezdilo metro do tehdy konečné statice Nové Butovice.
Nové Butovice byly tehdy v počáteční fázi výstavby. Začínalo se od Lužin. Když jsem to přišel omrknout, tak bylo ze západní strany obydleno jenom pár paneláků. Šel jsem od metra k domu, kde jsem měl bydlet. Před tím domem byl kopec hlíny, na který jsem vylezl a koukal do oken bytu, který mi byl přidělen.
Do Nových Butovic jsem se s rodinou přestěhoval v dubnu 1990. Dům byl skoro ještě prázdný. Vzpomínám si, jak jsem si z práce půjčil příklepovou vrtačku, abych do panelů dělal díry v zájmu opestření svého domova. Tu vrtačku jsem odrovnal.
Jednou večer, když jsem vrtal, někdo zazvonil u našich dveří. Byl to nějaký chlápek o pár bloků dál, opravdu tady ještě skoro nikdo nebydlel, a seřval mě, že ho tím vrtáním ruším. V pozdějších letech jsem zažil mnohem větší hluky. Spousta lidí si přebudovávala svoje byty a celý dům byl zrestaurován. Jednalo se především o fasádu s tepelnou izolací, lodžie, vnitřní společné prostory atakdále. Stálo to dost peněz. Ale teď je tady fajn. Už to není klasický panelák za starého bolševika.
Teď bych udělal menší odskok. Když jsem byl ještě malý chlapec a žil v Opavě, bylo v mém bydlišti také něco jako vnitroblok. V samotném centru Opavy. V tom vnitrobloku byly jakési hřiště atp. pro děcka. Já jsem byl jedním z těch dětí, které se tam proháněly a samozřejmě vřískaly. V jednom domě ovšem žil jeden starší pán, kterému se ten povyk nelíbil. Občas vyšel na balkón a zařval: Marš! Jednou vyšel ven a už neřval. Koukal se na nás. A my jsme kolem provokativně pobíhali. Brzy na to zemřel. Někdy mám pocit, že se mi to vrací v opačném gardu.
Z fyzikálního hlediska se jedná o zákon akce a reakce. Nezapomínejte na to. Každá špatná akce vyvolá špatnou reakci. Není možné, abyste před tím utekli. Příroda je sice krásná, ale nemilosrdná.
A teď ještě něco poetického. Předjaří zatím šlape na plný výkon a blíží se jaro.
Nalejvaj se pupence
Nalejvaj se mraky
A ač nejsem pupenec
Ani mrak
Naleju se taky
21.02.2023, 10:19:59 Publikoval Luciferkomentářů: 9