Sotva se začalo klubat jaro, pocítil jsem nezvyklou únavu a upadl do letargie. Říká se tomu syndrom vyhoření, ale ten je z přepracování. Necítím se být přepracován, spíž přetažen. Jako když vám v hodinkách praskne perko a hodinky se zastaví. Anebo když vám vyhasne kotel, kamna či tak něco, a vy nemáte sílu přiložit další palivo.
Lucifer
Tohle u mě však nezačalo až s příchodem jara. Pronásleduje mě to už víc jak měsíc, ale vždycky jsem se z toho alespoň na chvíli vyhrabal a dostal nějakou inspiraci. Byly okamžiky, kdy jsem se nebyl schopen ani postavit pořádně na nohy. Potácel jsem se i bez vlivu alkoholu a moje jediná záchrana byla postel. V ní jsem se zahrabal pod dvě peřiny a upadal do přerušovaného spánku. Proležel jsem v ní i více než dvanáct hodin.
Jenže vše má svoje meze. Spaní mě přestávalo bavit. A navíc ty proleženiny. Říkal jsem si, že už je asi na čase, abych se přemístil do LDN. Tam by se o mě snad postarali. Tohle je však děsivá představa. Znamenalo by to definitivně vzdát se aktivního života a dožít ve vegetativním stavu. Občas se mi podařilo z té šílené letargie vyhrabat alespoň na pár hodin a začít si života tak trochu užívat.
Teď je situace poněkud jiná. V posteli mě to už nebaví a na nohou se udržím docela dobře. V hlavě mám však kompletně vyhořeno. Až se zlepší počasí, budu muset začít zase vyrážet na procházky. Jinak to nepůjde. Nemohu zůstat zalezlý v brlohu jako zlenivělý jezevec.
Důležité je, aby měl člověk neustále nějaké podněty a inspirace. Aby se těšil na každý další den a měl v plánu nějakou akci, něco zajímavého, co ho může obšťastnit a obohatit.
Na maturitní stužce jsme měli latinské motto Dum spiro spero, což znamená „Dokud dýchám, doufám“. A já doufám, že když budu náležitě dýchat, tak tu únavu materiálu překonám.
09.03.2023, 12:39:48 Publikoval Luciferkomentářů: 18