Když jsem se dnes ráno probudil, s údivem jsem zjistil, že ještě žiju. Velmi dobrá zpráva. Kdybych se ráno neprobudil, protože bych už nežil, tak tu špatnou zprávu bych už nemohl dešifrovat. Museli by se s ní nějak vypořádat moji blízcí.
Lucifer
Venku je ošklivo, ale poměrně teplo. Křoviny vůkol se zažínají zelenat. Stromy zatím mlčí. Váhají. Kromě holubů, kteří tady sídlí celý rok, se začínají ozývat i další ptáci. Třeba kosi. S jednu kosicí jsem měl rande. Nakonec se na mě vykašlala.
Vstával jsem před pátou. Byla ještě tma. Seděl jsem na pohovce a čekal, až se začne rozednívat. Skutečné rozednívání začalo až někdy kolem sedmé. Vzhledem k tomu, že obloha byla téměř zatažena, tak to bylo slabé. Těším se, až konečně zase uvidím vycházet slunce. Počasí je zatím neuspokojivé.
Pokud jde o holuby. Koukám se přes lodžii, kdy začnou létat. Začínají ještě před východem slunce. Nejdřív se objeví jeden. Chvíli poletuje, a pak přistane na některé jiné lodžii. Asi tam má nachystané zobání. Po chvíli se objeví další a po východu slunce už tady krouží celé hejno.
Holubi ve veřejném prostoru nedělají nic jiného, než do něčeho pořád zobají. Jako ptáci mají zřejmě velmi rychlou látkovou výměnu. Někteří holubi zobají i do vajglů. A že jich je na zemi dost. Spousta lidí kouří jako staré fabriky. Všude. V metru, obchodech a v restauracích nemohou. Jdou si tedy zakouřit ven.
Jsem taky kuřák. Bez nikotinu se neobejdu, Na veřejnosti však nekouřím. Když na zemi spatříte vajgl, buďte si jisti, že není ode mne. Mám jediné vyhrazené místo, kde se této zálibě věnuji. Je to obývák, v němž taky přespávám. Z obýváku teď píšu tento článek. A taky kouřím.
Ptáci jsou vzdálení příbuzní dinosaurů. Dinosauři, kteří byli povětšinou mnohem větší, vymřeli téměř na povel před dlouhým časem. Zůstali jenom ptáci. A z podzemních brlohů vylezli savci, mezi nimiž se časem objevili i naši předci.
Když jsem ještě bydlel u rodičů v centru Opavy, měli jsme andulky a jednoho kanárka. Kanárek uměl krásně zpívat. Všichni ti ptáci sídlili v mém pokoji. Na noc jsem je zavíral do klícek. Jednou jsem zapomněl zavřít klec kanárka. Bylo to prvního máje čili května.
Venku bylo hezky a já jsem měl otevřenou ventilačku. Asi se chystal prvomájový průvod nebo tak něco. Vycházelo slunce a něco mě probudilo. Spal jsem pod oknem. Na otevřené ventilačce seděl kanárek a zpíval. Prostě svoji neuzavřenou klícku opustil a chtěl vzlétnout na svobodu.
Nestihl jsem tu ventilačku zavřít. Kanárek ulétl na střechu Slezského divadla přes ulici. Venku bylo pořád ještě ticho, takže jsem ho slyšel zpívat. Bylo to krásné a smutné. Kanárek se se mnou loučil.
Jak dlouho si užíval své svobody, netuším. Všichni v podstatě žijeme v nějakých klecích. Někdy se z těch klecí vymaníme, ale dlouho to netrvá. Buď na svobodě skončíme jako kanárek, anebo se poslušně vrátíme zpět do klece.
13.03.2023, 09:51:19 Publikoval Luciferkomentářů: 10