Neviditelný čert

Sprcha postupně přestávala fungovat. Sprchová hadice má kovový ohebný plášť, který chrání tu gumovou a snadno narušitelnou hadici uvnitř. Kovový plášť začínal praskat ve švech. Možná to způsobil i můj mladší syn, který ji bezohledně omotával vanové baterie. Kovový obal se začal narušovat a gumová hadice uvnitř něho začala praskat. Brzy to začalo stříkat na všechny strany. Včera už byla sprcha nepoužitelná. A tak jsem se dnes vypravil do prodejny SIKO (Koupelny Praha Zličín), abych koupil novou hadici.

Lucifer

Jel jsem metrem do Stodůlek, kde jsem vystoupil a pěšky pokračoval do rozlehlého areálu obchodních center. Není to až tak daleko. Jednu dobu jsem takto chodíval do IKEA. IKEA a SIKO jsou ještě v Praze 13. Druhá půlka nákupního areálu včetně OC Metropole Zličín je už na Praze 5. Zajímavé členění.

Procházel jsem Britskou čtvrtí a nějak jsem na konci zabloudil. Netrefil jsem se na chodník, který mířil přímo k IKEA a TESCO. Prostě jsem ten odklon prošvihl. Šel jsem nějakou stezkou kousek pod TESCO, ale nevěděl jsem, jak se tam dostat. Viděl jsem možnost. Vyškrábat se po nepříliš vysokém a prudkém svahu. TESCO jsem měl na dohled. A tak jsem to zkusil.

Jak jsem se škrábal nahoru, uklouzl jsem na blátě. Podotýkám, že jsem na sobě měl manšestrovky a kabát, a na nohou sandály, jelikož mě už nebaví nazouvat zimní boty. Pád byl sice ošklivý, ale v podstatě se mi nic nestalo, Vyválel jsem se na jakémsi trávníku, ušpinil se blátem a můj kabát a kalhoty byly opentleny jakýmsi chmýřím, které nešlo sundat. Snažil jsem se očistit, ale bylo to marné.

Do prodejny SIKO jsem nakonec dorazil, i když jsem vypadal, jako bych zrovna vylezl odněkud z křoví. Jako bezdomovec. Jako fyzik v penzi, který si hraje na malé dítě.

Prodavačka v SIKO byla přívětivá. Můj zdevastovaný vzhled nekomentoval. Poměrně rychle jsme spolu vybrali tu správnou sprchovou hadici. Prodejna SIKO se nachází až na okraji areálu obchodních center ve Zličíně, kousek za TESCO. Není tam jednoduchý přístup, ale už jsem v té prodejně kdysi něco nakupoval. Jenže když jsem se chtěl vrátit zpět na metro, nemohl jsem se odtamtud vymotat. Ztratil jsem cestu.

Všude kolem parkoviště a ploty, přes které jsem se nedokázal dostat. Bloudil jsem se sprchovou hadicí v tašce jako blázen. Potkal jsem nějaké lidi a zeptal se jich, jak se odtud mohu dostat pěšky. Ukázali mi nějaký směr, že je tam jakási cestička, a dokonce poblíž je zastávka autobusu.

Dospěl jsem k jednomu místu, které mohlo vypadat jamko zastávka autobusu. Stál tam nějaký chlápek, a tak jsem se ho zeptal, jestli jsem na zastávce autobusu. Řekl mi, že ne. Čekal na nějaký auto. Zeptal jsem se ho, jestli by mě nemohli dovézt k metru. Podíval se na mě jako vzteklý pes a zavrčel: „Podívejte se na sebe, jak vypadáte!“, a okamžitě vyklidil prostor. Ano, to chmýří na mém kabátě bylo furt dost husté. Jenže já jsem s tím v té chvíli nemohl nic dělat,

Nakonec se mi podařilo dostat ke konečné stanici metra trasy B Zličín. Nastupoval jsem do posledního vagónu, jelikož na Hůrce je to nejblíže k jedinému výstupu. Ke mně se do vagónu nasáčkoval nějaký týpek středního věky, který se na mně začal mentálně ukájet.

Řval plný vzteku a říkal mi, že jsem nekulturní a špinavý dobytek. Řekl jsem mu, že jsem upadl do trávy, což se v mém věku může stát, a že se za pár minut doma očistím. Jemu to bylo úplně u prdele. Chtěl se prostě povyšovat nad nějakým lidským póvlem. Netušil, s kým mluví, a ani ve snu ho nenapadlo, že by ze sebe vydoloval nějaké lidství. V odporné hrůze nakonec z toho vagónu utekl do jiného vagónu. Ulevilo se mi.

Na Hůrce jsem vystoupil, něco jsem nakoupil v Albertu, došel domů, a tam začal své oblečení čistit. Až jsem to čištění dokončil – nebylo to jednoduché, například sandály měly na sobě asi kilo bláta – usedl jsem na pohovku, abych zrelaxoval. Uvědomil jsem si, že jsem měl jeden z nejkulturnějších zážitků. Sprcha už funguje.

15.03.2023, 14:46:36   Publikoval Luciferkomentářů: 10