Na stránkách Dotyk.cz jsem narazil na článek, kde píše, co se dělo s mozkem člověka, který byl střelený do hlavy a pak se probudil z kómatu. Jeho mozek byl evidentně narušený, což se nemusí stát jenom kulkou do hlavy. Zmíněný člověk, kterému bylo 25 let, bojoval v roce 1938 ve Španělsku na straně republikánů. Tento příběh poskytuje pozoruhodnou ilustraci toho, jak může traumatické poranění mozku dramaticky změnit vnímání reality.
Lucifer
Lidský mozek má pro nás stále tajemná a neobjevená zákoutí. Svou složitou sítí neuronů již dlouho fascinuje vědce a lékaře a jeho složitost se projevuje jak ve schopnosti organizovat naše každodenní zážitky, tak v hlubokých důsledcích, které může mít i sebemenší narušení.
Když se zmíněný voják po dvou týdnech přesto probral z kómatu, řekl, že nevidí na levé oko a na pravé jen slabě mžourá. Dle lékaře měl celou řadu dalších velmi matoucích příznaků, kdy vnímal i barvy "odlepené" od předmětů. K dalšímu údivu lékařů však bylo vojákovo probuzení doprovázené matoucím zvratem v jeho vnímání – začal vnímat svět opačně.
Každodenní scény, od čtení textu po pozorování pohybu, se zkreslily, jako by se odehrávaly v zrcadlovém obraze. Tento jev, známý jako agnózie zrcadlového obrazu, způsobil, že se voják musel vypořádat s bizarní výzvou orientovat se v realitě, která se mu jevila vzhůru nohama.
Neurologové se původně domnívali, že mozek se skládá z od sebe oddělených oblastí, ale znetvořený smyslový aparát pacienta M tuto představu zpochybnil. Vojákův stav přičítaný specifickému místu dopadu kulky, které narušilo nervové dráhy zapojené do vizuálního zpracování. Výsledné neurologické přepojení způsobilo, že jeho mozek interpretoval vizuální podněty obráceně. Voják například viděl muže pracující na lešení hlavou dolů. Rozšířilo se to i na jeho smysl pro zvuk a hmat, které mozek zpracovával, jako by pocházely z opačné strany těla. I tak byl ale schopný žít bez potíží.
Lékaři a výzkumníci, kteří vojákův případ studovali, byli uchváceni odolností a přizpůsobivostí, kterou lidský mozek vykazuje. Pozoruhodná schopnost mozku kompenzovat poruchy a reorganizovat své neuronové sítě, aby se přizpůsobil novým okolnostem, vzbuzuje úctu. Tento mimořádný případ nabídl cenné poznatky o plasticitě mozku a složité souhře mezi vnímáním a poznáváním.
Vojákovo neobvyklé setkání s agnózií zrcadlového obrazu slouží jako silná připomínka toho, že naše vnímání světa není objektivní reprezentací, ale spíše konstrukcí naší vlastní mysli. Skutečná totožnost pacienta M. nebyla nikdy odhalená, kromě toho, že prožil dlouhý a zdravý život a zemřel na konci 90. let, ale do neurovědy se nesmazatelně zapsal navždy.
Zdroj: Voják s prostřelenou hlavou se probudil z kómatu. Podívejte se, jak šíleně začal vidět realitu; Dotyk.cz
Moje poznámka:
Tento článek mi připomněl můj tragický pád do kolejí na stanici metra Kobylisy. Dostal jsem pořádnou ránu do hlavy a až za několik dní se probudil z umělého spánku ve Vinohradské nemocnici. Byl jsem sice v umělém spánku, takže vlastně v jakémsi kómatu, ale měl jsem sny. Byly velmi zvláštní a možná se v nich objevovala jakási vize budoucnosti. Nebyla vůbec pěkná. Svět vypadal jako po nějakém armageddonu a já jsem bloudil po nemocnicích s těžce postiženými pacienty. Dodnes si vizuálně pamatuji některé scény z těchto snů.
Sny byly sice poněkud šílené, ale nebyly obrácené hlavou dolů jako u toho vojáka. Pádem do kolejí metra však přece jenom došlo k jakémusi přeskupení v mém mozku. Po odchodu z Vinohradské nemocnice jsem začal vnímat realitu z jiného úhlu pohledu. Všímal jsem si věcí, které mi dříve unikaly, a na ty, které jsem vnímal i předtím, jsem začal nahlížet jinak. Ten proces však trval několik let.
Něco jako probuzení do skutečné reality. Opravdu skutečné?
17.05.2023, 08:36:26 Publikoval Luciferkomentářů: 3