Neviditelný čert

Meteorologické léto začne až ve středu, astronomické léto kolem jednadvacátého června. Mě ale nezajímají data v kalendáři. Důležitější je aktuální stav. Ten je takový, že se z podletí začíná klubat léto. Venku je krásně, slunce se na obloze třpytí jako drahokam a moje sny k ránu byly již vyloženě letní.

Lucifer

Nad Českem zaparkovala tlaková výše a zatím se odmítá přesunout někam jinam anebo se rozpadnout. Stává se to po celý rok, především však v létě. Nastane třeba čtrnáct dní slunečné počasí s modrou oblohou a voda v půdě začne ubývat.

Aktuální počasí v Česku je takové, že ranní teploty jsou kolem deseti stupňů nad nulou a odpolední stoupají až ke dvaceti. Proč ráno takové chladno a odpoledne jenom kolem dvaceti. Je to dáno tím, že k nám proudí studený téměř arktický vzduch ze severu. Slunce ho nestíhá ohřívat, ačkoli praží jako v polovině července. Pokud by k nám proudil teplý vzduch z jihu, teploty by se vyšplhaly až ke třicítkám. Předpověď na dnešek však naznačuje, že alespoň pětadvacítce bychom se mohli přiblížit.

Meteorologové předpovídají, že k nám brzy dorazí pořádná vedra. Že by zapracovalo globální oteplení? V každém případě si zřejmě připravím kýbl se studenou vodou a kostkami ledu. Až ta vedra dorazí, vyklopím na sebe obsah toho vědra. Anebo se půjdu schovat do ledničky.

Včera jsem byl na velmi dlouhé procházce. Moje nohy si to žádaly a tělo neprotestovalo. Autobusem jsem dojel přes Motol na Vypich, což netrvá až tak dlouho. Na Vypichu se začíná Břevnovská pláň, a tu jsem měl v úmyslu prošlapat. Pak jsem pokračoval kolem strahovských stadiónů a přes strahovské studentské koleje. Průhledem mezi kolejními budovami jsem zahlédl Petřínskou rozhlednu.

Na konci areálu strahovských kolejí jsem nevystoupil až ke Štefánikově hvězdárně. Tam jsem byl před pár dny. Ještě před výstupem na vrchol Petřína jsem odbočil do Petřínských sadů, které velmi dobře znám. Je tam spousta klikatých cestiček a zajímavá místa, kterými se můžete pokochat pohledem. Občas i restaurace nebo téměř tajemná stavba. Měl jsem v úmyslu dojít na Újezd nebo do Kinského zahrady, kde bych nastoupil do tramvaje.

Nohy toho začínaly mít dost, měl jsem trochu problém s udržením rovnováhy a pochopil, že ne všechny klikaté cestičky až tak dobře znám. Snažil jsem se jít pořád dolů a občas s obavami pohlédl na prudký zalesněný sráz. Poněkud jsem znejistěl.

Když jsem se blížil k jedné křižovatce, dumal jsem, kam odbočit, abych co nejrychleji dosáhl cíle. Odněkud zprava se vynořil pán středního věku, který se vydal nahoru ke mně. Pozdravil jsem ho a zeptal se, kam mám odbočit, abych dorazil do Kinského zahrady. S ukrajinským přízvukem mi řekl, že nejdřív doprava, a pak doleva. Popřál jsem mu hezký den. Takže cikcak. Inu proč ne. Se vzrůstající námahou jsem konečně dorazil do Kinského zahrady.

Dnes je tam stejně krásně jako včera. Zase půjdu na procházku, abych své tělo udržel v provozu. Tentokrát ale nebudu tolik šlapat, jelikož mám toho od včerejška plné kecky. Vlastně sandály. Pojedu metrem na Můstek, odkud se vydám na prohlídku historické Prahy. Staromák, Karlův most, Malostranské náměstí.

29.05.2023, 10:02:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3