Narazil jsem na zajímavý článek, ve kterém se zpochybňuje základní Darwinova teorie. Něco jsem na toto téma zde publikoval. Původní evoluční teorie Charlese Roberta Darwina byla postupně aktualizována a modifikována Jde o to, že všechny živočišné i rostlinné druhy prodělávají neustálé změny. Už i Darwin zmínil mutaci. Mutace jsou hlavním pohonem evoluce.
Lucifer
Teorie Charlese Darwina tvrdí, že nejlepší vlastnosti se předávají generacemi šlechtění a všechny genetické mutace jsou proto náhodné. Výzkumníci z University of Haifa v Izraeli ale našli důkaz, že více než stoletý poznatek může být chybný a změny v DNA jsou reakcemi na prostředí.
Díky Darwinovi víme, že život vznikl evolucí. Jak ale probíhá? V minulém století vědci předpokládali, že přežití nejschopnějších podporují tzv. prospěšné nehody. Jejich hromadění po tisíce let vedou k adaptacím, které pomáhají s přežitím.
Může ale nárůst malých náhodných změn, jež jsou samy o sobě výhodné, vést k vývoji tak složitých orgánů, jako jsou například oči nebo mozek? Jedinou teorií, jež na tuto otázku odpovídala, byl lamarckismus.
Konkrétně se zaměřili na jedno z nejčastěji se objevujících genetických onemocnění – Hemoglobinopatii, již vyvolává porucha struktury řetězce globinu. V případě, že dojde k změně jednoho nukleotidu, mutace, známá jako HbS, dokáže chránit před malárií. Dojde-li k více narušení, dochází pak k závažným onemocněním, jako je srpkovitá anémie nebo methemoglobinemie.
„Snažili jsme se zjistit, zda se HbS, vyskytující se především v oblastech postižených malárií, šíří náhodně, pouze kvůli selekčnímu tlaku nebo by mohla pocházet ze skupiny obyvatel, která je po mnoho generací vystavena tomuto parazitárnímu onemocnění,” vysvětluje doktor Livnat.
Laboratorní výzkum podpořil náhodný vzor. „Výsledky naznačují, že komplexní informace, hromadící se v genomu v průběhu generací, změny ovlivňují. V dlouhodobém horizontu mohou proto reagovat na specifické impulsy z prostředí,” říká vědec.
Mezi vědci panuje konsenzus, že pokud vůbec dochází k lamarkistické evoluci, jen v minimální míře a pouze u jednoduchých, převážně jednobuněčných organismů.
Zdroj: Dotyk, Nová technologie zpochybňuje základní Darwinovu teorii. Stojíme na prahu jiného chápání evoluce lidstva
Můj komentář
Cituji:
„Lamarckismus je historická evoluční teorie, kterou vytvořil na počátku 19. století francouzský přírodovědec Jean Baptiste Lamarck. Dnes není obecně přijímána. Podle ní organismy pod vlivem prostředí směřují k vytváření stále složitějších a dokonalejších adaptivních forem. Lamarckismus předpokládá, že znaky získané během života organismu jsou dědičné a přenášejí se bezprostředně na další generaci. V této myšlence se zásadně liší od široce akceptovaného darwinismu, resp. neodarwinismu. Lamarck hovoří o vůli k pokroku, která je limitována nutností přizpůsobit se okolí.“
Domnívám se, že Darwin mířil správným směrem. V té době neměl tolik informací jako dnes my. Otázkou je, kam se evoluce lidského rodu bude ubírat. Další otázkou je, zda k tomu nedošlo nebo ještě nedochází zvenčí. Z vesmíru. Od třeba mnohem vyspělejších civilizací.
I tyhle dvě otázky jsem se už tady pokusil rozebírat. Je řada filosofií a věrouk, které se snaží nalézt pravdu, jak a proč jsme vznikli a kam míříme. Běžný člověk se tím nezabývá. Někteří zajdou do kostela, aby se pomodlili, jiní v podobném duchu do mešity či do jiného modlitebního chrámu. Věří, že náboženství či nějaká jiná ideologie jim nabízí ochranu. Do značné míry je to dáno kulturními zvyky, které se též jaksi evolučně vyvinuly.
Lidstvo je rozděleno na ostrovy či ostrůvky, mezi nimiž je často špatná komunikace. Že jsme všichni stejný živočišný druh, nehraje žádnou roli. Křesťan, muslim či buddhista jsou zabarikádování v jiných krabicích. Ne všichni lidi se nechají takto škatulkovat. Dokud ty bariéry mezi lidmi nezaniknou, nemá smysl uvažovat například o tom, že začneme osídlovat okolní vesmír.
Přečetl jsem spoustu sci-fi románů a viděl spoustu sci-fi filmů. Na tom jsem vyrůstal. Dnes mi to vše připadá jako nepovedené pohádky pro děti. K tomu, aby lidi dospěli do stavu, v němž se budou schopni stát skutečnou součástí vesmíru, je ještě hodně daleko.
Máme sice díky vědeckotechnické revoluci úžasné prostředky, ale na cestu do vesmíru máme jenom jakési kovové krabice s raketový motorem, který pracuje na principu akce a reakce. Na rozdíl od většiny ostatních reaktivních motorů není závislý na atmosférickém kyslíku, a tak je schopen se pohybovat mimo atmosféru. Může být poháněn tuhými a kapalnými palivy. S tím budeme mít problém dostat se alespoň na Mars.
Elon Musk tvrdí, že takovou expedici v brzké době zrealizuje. Otázkou je, co těch pár lidí v kovové krabici s chemickým palivem za zadkem bude na Marsu dělat. Pokud ten let přežijí. Nic. Mars je pustina. Objevila se sice řada hypotéz, že na Marsu byl život, ba dokonce i nějaká civilizace, ale žádné věrohodné důkazy nejsou. Zase jenom pohádka.
Nejdříve si to lidský druh musí vyřešit tady, na Zemi. Pokud to neučiní, nebude mít vesmír o něj zájem.
03.05.2024, 11:21:52 Publikoval Luciferkomentářů: 0