Neviditelný čert

Hydrotermální průduchy, zvané také černí kuřáci, se nacházejí na mořském dně ve velkých hloubkách (kolem 2000 metrů) v blízkosti středooceánských hřbetů. Z „kuřáků“ proudí velké množství horké zásadité mineralizované vody, která se mísí s chladnou, mírně kyselou vodou okolního oceánu. Díky tomu se obsažené minerály v okolí průduchů srážejí. Tato místa hluboko na mořském dně byla na rozdíl od zemského povrchu, stíhaného následky sopečné činnosti a dopadů meteoritů, velmi klidná a stabilní a nedocházelo zde k extrémním výkyvům podmínek. Prostředí hydrotermálních systémů bylo také bohaté na minerály a kovy, které mohly fungovat jako katalyzátory mnoha reakcí, například při syntéze aminokyselin. Viz Vznik života.

Lucifer

Krajinu, nacházející se na západ od Středo atlantského hřbetu, tvoří pestrá škála podivuhodných tvarů od drobných výčnělků velikosti muchomůrek až po gigantický monolit, který se tyčí do výšky šedesáti metrů. Toto místo, známé jako Ztracené město, bylo objeveno teprve v roce 2000, v hloubce přes 700 metrů pod hladinou moře.

Jak ukázal výzkum, jde o nejdéle aktivní hydrotermální pole, jaké kdy bylo v oceánu zaznamenáno. „Již nejméně 120 000 let se zde zemský plášť pomalu střetává s mořskou vodou a při tomto procesu uvolňuje vodík, metan a další plyny bez pomoci slunečního světla a bez přítomnosti kyslíku.

Ve škvírách a puklinách těchto vývěrů vznikají uhlovodíky, jimiž se živí mikrobiální společenství nevídaných druhů. I v naprosté tmě zde bují život v podobě bakteriálních vláken, které obepínají vápenaté sloupy jako jemné závoje. V nitru komínů, kde plyny proudí vodou o teplotě až 40 °C, se usídlili šneci a drobní korýši, jež vypadají, že jim extrémní prostředí vůbec nevadí.

Zatímco podobná pole se pravděpodobně skrývají i v jiných částech oceánu, toto je jediné, které dosud dálkově ovládaná vozidla byla schopna najít. Pro vědce tak představuje pomyslný svatý grál, o němž doufají, že jim pomůže odhalit tajemství vzniku života.

Uhlovodíky, základní stavební jednotky všeho živého, zde totiž vznikají zcela jinak než na souši. Nejsou výsledkem fotosyntézy nebo atmosférického CO₂, ale chemických reakcí mezi horninami a mořskou vodou. Předpokládá se, že právě podobná prostředí byla kolébkou života. Toto je navíc příklad typu ekosystému, který by mohl být aktivní i ve vesmíru, třeba na Enceladu (šestý největší měsíc planety Saturn) nebo na Europě (druhý nejbližší a současně nejmenší z Galileovských měsíců planety Jupiter).

Zdroj: Dotyk, Vědci našli Ztracené město hluboko pod oceánem. Nepodobá se ničemu, co jsme kdy na Zemi viděli

Moje poznámka

K tomuto tématu jsem tady publikoval několik článků. Zatím nezvratitelný faktem se zdá, že život na Zemi vznikl v oceánech. Existuje však několik hypotéz, že se do těch oceánů dostal z vesmíru. Cituji moji poznámku z článku: Pochází život na Zemi z trpasličí planety Ceres?

Je tady ale jeden háček: Složité organické molekuly mohou být ve vesmíru běžné. Není vyloučeno, že na Ceresu díky jeho výhodné poloze ve Sluneční soustavě se mohl vyvinout elementární život s pomocí organických molekul z vesmíru, který přetrval déle než na jiných planetách, které mohl obohatit.

Pocházíme tedy z Ceresu? Možná ano. Veškerý život, nejen na Ceresu, však pochází z vesmíru. Hlavním zdrojem jsou hvězdy, které fungují jako továrny na přetváření nejlehčích prvků v těžší prvky. A ty pak chrlí do okolního vesmíru. Základní reakcí je termojaderná fúze, jejíž důsledkem jsou nejenom těžší atomy, ale též elektromagnetické záření, které vyplňuje celý vesmír a zásobuje ho ohromnou energií, která umožňuje vznik složitějších molekul včetně těch organických.

27.03.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0