Noví rytíři kulatého stolu

rubrika: Pel-mel


Nedávno jsem tady uvedl několik postřehů z knížky Kdo skutečně vládne světu? (Peníze hýbou světem, Ilumináti). Narazil jsem v ní ještě na jednu zajímavou společnost - nové rytíře od kulatého stolu.

 

Lucifer


rytiri-kulateho-stolu.jpgZvláštní vztah mezi Spojenými státy a Velkou Británií je naprostým protikladem situace, která existovala před stoletím. Britské impérium bylo na vrcholu a existovala tajná společnost, jejímž cílem bylo ovládnout svět. Ta se stala vzorem pro všechny budoucí tajné spolky, které se neobtěžovaly s dětinským nošením hábitů, ale nosily obleky a ovládaly finanční a komoditní trhy. Říkalo se jí Kulatý stůl a byla duchovním dítětem úžasně bohatého magnáta Cecila Rhodese. Pokud by její členové nosili nějaké kostýmy, byla by asi na místě brnění z doby krále Artuše. Historii této tajné společnosti odhalil Caroll Quigley, profesor na fakultě zahraničních služeb georgetownské univerzity, jenž v obsáhlé třicetistránkové knize nazvané Tragédie a naděje. Ačkoliv je Kulatému stolu věnováno jen třicet stran, profesor Quigley později prohlásil, že měly za následek ukončení jeho smlouvy s vládou o výuce.

Quigleyho kniha byla poprvé vydána v roce 1966, když byl jedním z jeho nejchytřejších studentů v Georgetownu budoucí prezident William Jefferson Clinton. Quigley řekl: "Vím o působení této sítě, protože jsem ji studoval dvacet let a na začátku šedesátých mi bylo dovoleno dva roky studovat její materiály a tajné záznamy. Nemám žádnou averzi vůči ní ani vůči většině jejích cílů, protože jsem jí byl po většinu života nablízku. Měl jsem námitky jak v minulosti, tak nedávno, vůči některým jejím politickým krokům, ale v zásadě se názorově lišíme jen v tom, že ona si přeje zůstat skrytá a já se domnívám, že její role je tak důležitá, že by měla být známá."

Co byl Kulatý stůl? Poprvé o něm napsal Quigley ve své dřívější knize Anglo-americká vláda. Ačkoliv byla napsána v roce 1949, vyšla v roce 1981, čtyři roky po smrti profesora Quigleyho. Podrobně popisuje založení společnosti "jednoho chladného odpoledne v únoru 1981", kdy byli "tři muži zabraní do vážného rozhovoru v Londýně... Tito muži organizovali tajnou společnost, která měla být po více než padesát let jednou z důležitých sil ve formulování a provádění britské imperiální a zahraniční politiky". Kromě Cecila Rhodese se na zakládání spolku podíleli William T. Stead, slavný novinář, a Reginald Baliol Brett, přítel a důvěrník královny Viktorie a budoucí poradce králů Eduarda VII. a Jiřího V. Brzy se k nim připojil další muž jménem Alfred Milner. Cílem Kulatého stolu bylo "sjednotit svět, a to hlavně anglicky mluvící, ve federální struktuře kolem Británie... Tato skupina měla prosazovat svůj cíl tajným politickým a ekonomickým vlivem za scénou a ovládnutím novinářských, vzdělávacích a propagandistických agentur."

Po smrti Rhodese v roce 1902 se staly dvě věci, které měly velký vliv pro budoucí "zvláštní vztah" Anglie a Ameriky. Za prvé se vedení Kulatého stolu ujal Alfred Milner a za druhé ohromné bohatství zanechané Cecilem Rhodesem umožnilo založení Rhodesova stipendia, které dovolovalo vybraným studentům z celého světa studovat na Oxfordské univerzitě. Každý z těchto studentů si "v nejvnímavějším období svého života vštípil do hlavy sen Zakladatele" - celosvětovou vládu. Nejslavnějším z nich byl Bill Clinton.

Alfred Milner a Kulatý stůl vyhledávali v Americe anglofily, jakým byl například historik George Louis Beer. Beer se stal jedním z nejvýřečnějších zastánců americké intervence ve válce proti Německu. V roce 1916 se v New Yorku setkal s Beerem člen Kulatého stolu Lionel Curtis a navrhl, aby se uvnitř společnosti ustanovila americká skupina. Beer tu myšlenku odmítl. Přestože byl silný anglofil, instinktivně věděl, že by se žádný Američan nepřidal k hnutí, jež chce vytvořit federaci založenou na britském impériu. Beer se však brzy angažoval ve vytvoření americké verze Kulatého stolu, naprosto nezávislé na Milnerově skupině. Její vliv nakonec zastínil její vzor.

Mužem zodpovědným za její vytvoření v roce 1917 byl plukovník Edward Mandell House, další anglofil z první generace Američanů anglického původu. I on věděl o Kulatém stolu a znal se s jeho vládcem Alfredem Milnerem. Spolu se soudcem Nejvyššího soudu Felixem Frankfurterem přišel House se svým přítelem a chráněncem prezidentem Woodrowem Wilsonem s myšlenkou na založení zpravodajské agentury pro zahraniční záležitosti. Wilson souhlasil a financoval agenturu z tajného Prezidentského fondu pro národní bezpečnost a obranu. Vyhradil si, že agentura nebude sídlit ve Washingtonu, proto se našla malá kancelář v Newyorské veřejné knihovně. James T. Shotwell, Beerův kolega a historik na Kolumbijské univerzitě, dal agentuře jméno Vyšetřování, které mělo být "neznámé veřejnosti, ale známé zasvěceným".

V zimě 1917-18 se Vyšetřování přesunulo do Americké geografické společnosti na rohu Západní 155. ulice a Broadwaye. Tom House vybudoval organizaci čítající asi 100 učenců, kteří sbírali informace a diskutovali o možném budoucím stavu světa po porážce německého císaře. Byla to skupina intelektuálů oddaných myšlence globalizace s odstraněním všech ekonomických bariér mezi národy a vytvořením "všeobecné společnosti národů". Walter Lipmann, osmadvacetiletý absolvent Harvardu, který měl na starosti nábor členů, řekl: "Sbíráme smetanu mladších učenců s velkou představivostí... To, co hledáme, jsou géniové - naprostí, zneklidňující géniové. Jen takoví jsou pro nás dost dobří." Co se týkalo informací, museli si učenci vystačit s knihami, mapami a dokumenty v Kongresové knihovně a v knihovně Kolumbijské univerzity. Mezi členy Vyšetřování patřil mladý Allen Dulles, budoucí hlava CIA.

Zdroj: Thom Burnett, Alex Games - Kdo skutečně vládne světu?


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_