Mimozemšťané jsou tady a říkají si Maďaři

rubrika: Pel-mel


Nejjednodušším řešením Fermiho paradoxu je, že "oni" tady už jsou - anebo že tu byli v minulosti. Ze všech tří skupin řešení paradoxu je toto řešení rozhodně ve veřejnosti nejpopulárnější. Vědomí, že UFO jsou kosmické lodě mimozemšťanů, přijala za své opravdu pěkná řádka lidí. Podobně je tomu i s různými dávnými stavbami, o nichž jsou mnozí přesvědčeni, že je postavili mimozemšťané. Stephen Webb zařadil ve své knížce do této kategorie osm navrhovaných řešení. Pro dnešní zamyšlení jsem vybral hned první a zároveň nejzábavnější.

Lucifer


john-von-neumann.jpgPrvní odpověď na Fermiho dotaz přišla téměř okamžitě. Leo Szilard, jeden z Fermiho pravidelných spolustolovníků u oběda v Los Alamos, ihned zažertoval: "Jsou tu mezi námi a říkají si Maďaři." Narážel tím na humorný příběh, který koloval mezi pracovníky teoretického oddělení v Los Alamos, že totiž Maďaři jsou Marťané. Před tisíciletími prý Marťané opustili svou planetu, přicestovali na Zemi a přistáli tam, kde se dnes rozkládá Maďarsko. V tu dobu byly evropské kmeny barbarské, a tak Marťané museli na sebe vzít lidskou podobu - kdyby totiž barbaři pojali podezření, že mají mezi sebou nějaké cizí vetřelce, mohlo by dojít ke krveprolití (anebo prolití odpovídajícího marťanského ekvivalentu).

Až na tři povahové vlastnosti se Marťanům podařilo své vývojové rozdíly utajit. Tím prvním rysem byla touha po cestování - jakou projevují maďarští Cikáni. Druhou vlastnost představoval dorozumívající jazyk - maďarština není příbuzná s žádným s indoevropských jazyků, jimiž se mluví v okolních zemích, v Rakousku, Chorvatsku, Rumunsku, Srbsku, Slovensku a ani na Ukrajině. Třetí vlastností, již nemohli skrýt byla inteligence - jejich rozum dalece přesahoval schopnosti většiny lidí.

Bohužel tato teorie měla různé vady na kráse. Touhu putovat projevilo mnoho národů v určitých okamžicích svých dějin; maďarština je příbuzná finštině, estonštině, turečtině a několika dalším ugrofinským jazykům, jimiž se mluví na území Ruska. Třetí vlastnost se ukázala nejlépe jen v Los Alamos. Mezi Fermiho pravidelnými spolustolovníky byl nejen Leo Szilard, ale i Eugene Wigner, Edward Teller a John von Neumann. Všichni čtyři se narodili v Budapešti v rozmezí deseti let. Další Maďar z Los Alamos, Theodore von Kármán, spatřil světlo světa v Budapešti o něco dříve. Tito "Marťané" bezpochyby představovali impozantní výkvět inteligence. Leo Szilard přispěl k rozvoji několika oborů fyziky. Teller byl hybnou silou vývoje termonukleární bomby. Wigner dostal v roce 1963 Nobelovu cenu za práce v kvantové teorii. Von Kármánovi vděčíme za řadu průkopnických prací v raketové technice a teorii nadzvukového proudění plynů, jeho výzkum vedl ke konstrukci prvních letadel, která překonala zvukovou bariéru.

Patrně nebrilantnější z "Marťanů" byl však John von Neumann, jeden z nejlepších matematiků ve 20. století. Rozvinul teorii her, přispěl k základům kvantové teorie, k ergodické teorii, k teorii množin, ke statistice a numerické analýze. Světovou proslulost mu zajistil vynález programovatelného digitálního počítače. Ke konci své kariéry působil jako poradce ve světě velkého byznysu a vojenských projektů. Pracovní čas svého mozku dělil geniálně mezi různé projekty, na nichž paralelně pracoval, takže se choval jako počítač fungující v režimu sdílení času. Jeho schopnost spočítat z hlavy řešení různých matematických problémů se stala legendární a pravidelně porážel Fermiho, když se oba pouštěli do závodů ve výpočtech zpaměti. Navíc byl obdařen téměř fotografickou pamětí. Díky tomu všemu z něho vyvěrala aura přímo nadpozemské inteligence.

Byly pro něj charakteristické i další povahové rysy, které tak pěkně líčí historka o maďarských "Marťanech". "Good-Time Johny" dokázal na princetonských party vypít kvanta alkoholu, aniž to zanechalo nějaké následky na jeho duševních schopnostech. V alarmujícím počtu případů se stával účastníkem dopravních nehod. Jedné princetonské křižovatce se dokonce po všech těchto bouračkách, které na tomto místě natropil - ale z nichž vždycky vyvázl se zdravou kůží - říkalo "von Neumannův růžek". Nabízel by se přirozený závěr, že jeho řízení ovlivňoval alkohol, ale o tom neexistuje jediný důkaz, von Neumann byl prostě špatný řidič.

I tento "nejchytřejší muž na světě" se někdy mýlil. Navzdory tomu, že hrál ústřední roli ve vývoji digitálních počítačů a tím ovlivnil naše životy jako nikdo z dalších matematiků, von Neumann předpokládal, že počítače budou vždy jen ohromná zařízení vhodná tak nanejvýš pro výpočty při stavbě atomové bomby anebo při předpovídání počasí. Zcela pominul možnost, že počítače se budou jednoho dne montovat do všeho, i do topinkovače, aut či do magnetofonu. Skutečný Marťan by to předpovídal lépe.

Zdroj: Stephen Webb, Kde tedy všichni jsou?


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

1
Miloš (neregistrovaný) 14.07.2011, 14:55:46
Maďaři v přírodovědných disciplínách se mají čím chlubit. V Národním muzeu v Budapešti mají expozici svých držitelů Nobelovy ceny a pokud si dobře vzpomínám, je jich 6.
Také ti Marťani mohli zavítat i k nám.

«     1     »