Člověk naprosto přesný a spolehlivý - i po smrti

rubrika: Pel-mel


Na téma posmrtná existence jsem dnes připravil případ ocitovaný ve Flammarionově knížce Tajemství smrti, který mě tak trochu rozesmál, neboť připomíná černý humor.

Lucifer


kozina_versus_lomikar.jpgFlammarion ve své knize píše, že lidé mohou i po své smrti existovat v neviditelných a nehmatatelných substancích. Zjevení mrtvých jsou ve velkém počtu případů neúmyslná. Vidíme je svým vnitřním zrakem. Duše vyzařuje éterické vlny, které se v kontaktu se stejně vyladěným mozkem mění v obrazy. Jejich zjevení a další úkazy jsou poměrně časté v hodinách bezprostředně po skonu; jejich počet se ale zmenšuje den ode dne.

Řekl bych, že by se to dalo naroubovat na morfogenetické pole či jiné podobné současné hypotézy za hranicemi oficiální vědy. Odkládám však metafyzické úvahy a předkládám posmrtný projev člověka, který považoval za povinnost omluvit svou nepřítomnost. Následující text byl zaslán profesoru Adamsovi v Cambridgi ve Spojených státech a v září 1890 vyšel v San Francisco Chronicle:

Edwin Russel, známý anglický obchodník, byl v pátek ráno na nároží ulic Sutterovy a Masonovy raněn mrtvicí, které podlehl ještě před polednem. V našem městě žil deset let, v obchodním světě byl skutečně dobře zapsán, i jako člen protestantské episkopální církve byl oceňován v chóru kostela pro svůj nádherný bas. Udržoval stálý styk s reverendem W. W. Davisem, vikářem chrámu, a s Harrym E. Reevesem, novým sbormistrem; nevšední příhoda, o níž se tolik mluví, se stala právě panu Reevesovi. Interview s ním se uskutečnilo u jeho sestry, paní Cavanaghové v California Street. Prohlásil, že není spiritista a vyprávěl mi toto:

"Viděl jsem Russela v sobotu před jeho smrtí. Přišel na zkoušku. Ptal jsem se ho, kde bych dostal dobré doutníky, a on mě zavedl do jednoho obchodu. Pak jsem ho pozval na zkoušku, ke mně, nebo raději k mé sestře, a domluvili jsme se na nadcházející sobotu. Dál sem na to nemyslel, až v pátek odpoledne, mám totiž ve zvyku vybírat zpěvní party na neděli teprve den dva předem. Vybral jsem dvě Te Deum, vyšel ze svého pokoje a na odpočívadle schodiště, osvětleném tak napůl jako teď - můj přítel pan Russel. Skutečný, živý, takže jsem hned pospíšil podat mu ruku na uvítanou. Držel svitek not, druhou ruku měl před obličejem. Byl to ovšem on, tím jsem si naprosto jist. A najednou zmizel jako oblak, který se rozptýlil ve vzduchu.

Chtěl jsem mu něco říct, ale jazyk mi oněměl. Zhroutil jsem se na zeď s výkřikem 'Ach, pane Bože!' - a to už se objevila má sestra, neteř a ještě kdosi. Neteř mi říká: 'Strýčku Henry, co je vám?' Snažil jsem se to vysvětlit, ale nemohl jsem mluvit. A potom mi neteř povídá: 'Vy víte, že pan Russel zemřel?' - byl jsem doslova zděšený. Viděl jsem Russela tři hodiny po jeho smrti tak dobře, jako vidím teď vás v tomto křesle."

W. W. Davis se vyjádřil s porozuměním, k jakému dospělo i šetření Anglické společnosti pro psychická bádání:

... Pan Russel byl člověk naprosto přesný a spolehlivý. Ve sboru zpíval léta bez odměny. Jeho poslední myšlenka byla asi taková: "Jak dát sbormistrovi na vědomí, že zítra večer nemohu přijít... ?" Zemřel za necelou hodinu, aniž nabyl znovu vědomí. Postoj, v jakém se objevil, tuto domněnku potvrzuje: vyjadřuje jeho stav (bolest v hlavě) i snahu plnit povinnost.

Tenhle a jiné příklady ukazují, že mrtví se vracejí, aby vyřídili důvěrné osobní záležitosti, aby se domohli splacení zanedbaných dluhů, nebo se přiznali k přečinům, za které nesou odpovědnost. Konec citace.

Domnívám se, že by lidé měli být po smrti nějakým zákonným opatřením zbaveni jakékoli povinnosti k dosud živým lidem, s výjimkou případů, kdy se na tom dotyční - ústně za přítomnosti místopřísežného svědka, nebo písemně za přítomnosti notáře - dohodli. Pan Harry E. Reeves se na tom s obchodníkem Edwinem Russelem nedohodl, a poctivě míněná snaha pana Russela byla korunována doslovným zděšením pana Reevese. Buďme ohleduplní i po své smrti.

Také by se mohlo uzavírat něco jako předsmrtná smlouva. Dotyční jedinci by v ní jednoznačně uvedli, zda si přejí či nepřejí posmrtnou návštěvu druhé strany. Kupříkladu by tam mohlo stát: Nepřeji si, abys mě po své smrti obtěžoval; a nebo naopak: Až umřeš, dej vědět.

Je třeba dodržovat právo a pořádek - i po smrti ];-)


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
3
Axina 20.10.2011, 11:24:50
[2]
To by mne zajímalo, kdo a jak zajistí postih posmrtné strany, pokud o tom rozhodne dolní arbitr Usmívající se)

Lucifer
2
Lucifer 20.10.2011, 11:16:12
Smlouvu může porušit pouze posmrtná strana. A protože je to nezákonné, tak to bude řešit ten dole. Ten nahoře se těmito záležitostmi nezabývá ]Mrkající

Axina
1
Axina 20.10.2011, 09:17:43
Smlouva je jen smlouva. Jedna ze stran ji může porušit. Jaký arbitr bude případný spor řešit? Ten nahoře nebo ten dole? Mrkající

«     1     »