Kdo je ten třetí člověk? Anděl strážný? II

rubrika: Pel-mel


V úvodním příspěvku k tomuto tématu jsem s pomocí podivuhodného zážitku polárního badatele sira Ernesta Henryho Shackletona nastínil, v jaké podobě se člověku, který se dostane do extrémního nebezpečí, může objevit zvláštní síla, která ho nutí přežít. Tou podobou je něco, čemu se díky T. S. Eliota začalo říkat "třetí člověk". K zjevení třetího člověka však dochází častěji a není omezeno na extrémní situace či průzkumné výpravy. Třetí člověk nás může navštívit i ve chvíli osobní krize a jako příklad uvedu, co o tom v předmluvě knížky od Johna Geigera píše kanadský spisovatel Vincent Lam, což doplním jedním dalším příběhem o setkání se třetím člověkem.

Lucifer


johngeigerandvincentlam.jpgVincent Lam (na obrázku vlevo od Johna Geigera) se se třetím člověkem setkal během přípravy na vstupní testy na lékařskou fakultu. Během několika zimních týdnů nedělal nic jiného, než studoval, jedl, psal testy a o molekulární biologii se mu i zdálo. Jednou večer se cítil zcela vyčerpaný složitostí i podobností abstraktních informací a rozhodl se, že si dá sprchu. V koupelně náhle pocítil něčí přítomnost. Nevylekala ho ani nevyděsila, protože - jako mnozí další, o nichž ještě bude řeč - okamžitě věděl, že ta přítomnost, ten třetí člověk, mu chce pomoci. Pocítil, že Bůh mu seslal jeho anděla strážného, aby ho vedl v těžkém období. Ten anděl k němu promluvil, poskytl rady a praktické pokyny, jak má řídit svůj každodenní život, jak se učit a zvládat vlastní emoce. Nesliboval mu přijetí na fakultu, ujistil ho však, že věci se budou vyvíjet tak, jak by měly, a řekl, že nemá ztrácet víru.

Vincent Lam se rozhodl, že si ty cenné rady zaznamená, vylezl ze sprchy, posadil se k počítači a sepsal několik stránek toho, co mu andělův hlas diktoval. Všechno si uložil na pevný disk i na disketu a pak se poprvé za několik týdnů pokojně vyspal. Na druhý den však nenašel ani jeden z obou souborů, ani stopu po tom, co mu anděl nadiktoval. Stejně jako v ostatních v knížce uvedených případech onen anděl odešel poté, co ho navedl zpět na správnou cestu. Zbývající zkoušky pak zvládl hladce a pokračoval v intenzivním studiu, ale cítil se přitom daleko klidněji. Dosáhl v výborných výsledků a dostal se na vytouženou fakultu.

Vincent Lam jako lékař chápe určitou biologickou, empirickou realitu a je zvyklý s ní pracovat. Vždyť jsme uskupením svalů, kostí, nervů a dalších kousků a částí, které lze měřit a pozoroval. Přesto mu znalost fungování lidského těla v mnoha ohledech připomíná fakt, že celek není součtem všech svých částí, jednoduchá znalost anatomie nepostačuje k vysvětlení běžného jevu vědomí či myšlení. Jako spisovatel i jako člověk ví, že lidská zkušenost je velmi reálná. Přesto si uvědomuje, jak obtížné by bylo zvážit či změřit lásku, zlobu, strach a hrdost, vycházíme-li z toho, že hmotu orgánu lze měřit. Určité komplexní zkušenosti jsou zároveň konkrétní i pomíjivé. Tvoří součást záhady lidských bytostí, toho neuchopitelného území, v němž existujeme kdesi mezi ambiciózní vědou a každodenní křehkostí. V té záhadné mezeře mezi svými znalostmi biologických mechanismů a dennodenní lidskou zkušeností zjišťujeme, že se stávají věci, které nelze snadno vysvětlit, které však proto nejsou o nic méně skutečné.

Ron DiFrancesco seděl za svým stolem ve finanční firmě Euro Brokers v 84. patře jižní věže newyorkského Světového obchodního centra, když do severní věže narazilo letadlo. Bylo to v 8:46 ráno 11. září 2001. Ozvalo se mohutné zadunění, světla v jižní věži zablikala a ze severní věže stoupal hustý kouř. Většina zaměstnanců Euro Brokers se začala zvedat k odchodu, ale DiFrancesco zůstal. Pár minut nato se z místního rozhlasu ozvalo stručné hlášení, že budova II je bezpečná a evakuace není nutná. DiFrancesco zavolal své manželce Mary, vylíčil ji situaci a řekl, že je v pořádku a hodlá zůstat v práci. Pak mu zavolal kamarád z Toronta, jeho rodného města, a řekl mu: "Vypadni sakra odtamtud". Krátce spolu mluvili, načež DiFrancesco souhlasil. Zavolal několika klientům a znovu manželce, aby jim oznámil změnu plánu. Pak vyrazil k výtahům.

Sedmnáct minut po prvním nárazu do severní věže přišel druhý do jižní věže, v prostoru mezi 77. a 85. patrem. Těsně před nárazem se letadlo naklonilo a horní křídlo se zařízlo do kanceláří Euro Brokers. Náraz DiFrancesca odmrštil do zdi a vzápětí ho zasypaly podhledové panely a další sutiny. Obchodní patro, z něhož právě odešel, už neexistovalo. DiFrancesco se náhodou vpotácel na jediné ze tří nouzových schodišť, které skýtalo naději na únik, protože ho před zničením ochránila mohutná strojovna výtahů na 81. patře. Tam se k DiFrancescovi přidalo několik dalších lidí a společně začali sestupovat. O tři patra níže potkali ženu a muže a žena jim řekla, že dolů nemohou, že všude tam jsou plameny a kouř. Po krátkém přemýšlení se nakonec rozhodli jít nahoru na střechu a počkat tam na hasiče a záchranáře s helikoptérou.

Jak však DiFrancesco stoupal, schodiště bylo čím dál tím plnější a všechny požární dveře byly uzamčené. Rona DiFrancesca jako finančního makléře jen tak něco nevyvedlo z míry, trpěl však mírnou klaustrofobií a s přibývajícím kouřem začal panikařit. Přemýšlel o své rodině, o tom, že svou ženu a děti musí za každou cenu znovu vidět. Rozhodl se, že "se dostane ven". Načež se otočil a začal znovu sestupovat. Na podestě uprostřed zóny nárazu, v 79. nebo 80. patře, zastavil a připojil se k tuctu lidí, kteří se tam dusili kouřem, leželi s tváří na betonové podlaze nebo se krčili v koutech. Další sestup jim znemožňovala sesutá zeď. Viděl v jejich očích paniku a strach. Pár jich začínalo upadat do bezvědomí. Pak se stalo cosi pozoruhodného. "Někdo mi řekl, abych vstal. Někdo na mě promluvil." Ten hlas - mužský, ale nepatřil nikomu z lidí na schodišti - byl neústupný: "Vstaň!" Oslovil DiFrancesca křestním jménem a povzbudil ho: "Vzchop se! Zvládneš to." Nebyl to však jen hlas; doprovázel ho živý pocit jakési fyzické pozornosti.

DiFrancesco začal znovu sestupovat a i když ho nikdo nedržel za ruku, měl pocit, že ho někdo vede. Když se dostal k plamenům, couvl, ale jakýsi "anděl" ho stále pobízel dál - vedl ho ke schodišti. Pomohl mu prodrat se sutinami a proběhnout ohněm - kdosi mu očividně pomáhal. Zakryl si hlavu pažemi a dál sestupoval, teď už poklusem. Konečně se ocitl na prázdném osvětleném schodišti pod ohněm a teprve pak ten pocit dobrotivého pomocníka pominul. Když se DiFrancesco dostal k východu na Church Street, ozvalo se "bezbožné zaburácení". Spatřil ohnivou kouli, jak se budova řítila. Co se stalo pak, si nepamatuje. Nějakou dobu byl v bezvědomí a probral se až v Nemocnici svatého Vincenta na Manhattanu. Ron DiFrancesco byl poslední, kdo se z jižní věže Světového obchodního centra dostal, než se v 9:59 zřítila.

Zdroj: John Geiger, Faktor třetího člověka - Tajemství síly, které nás nutí přežít extrémní nebezpečí


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_