Pouto k druhým

rubrika: Pel-mel


Život je boj. A takový boj nestojí za to vést jen pro něj samý. Stále hledáme smysl svého bytí za hranicemi "únavy ze sebe samého", máme-li použít pěknou formulaci francouzského sociologa Alaina Ehrenberga. Abychom dále vyvíjeli snahu žít, potřebujeme jiný důvod než pouhé přežití.

Lucifer


berounsedime.jpgVe své knize Země lidí vypráví Saint-Exupéry, jak pilot Henri Guillaumet nouzově přistál v pohoří And:

Tři dny kráčel stále dál v ledové zimě. Nakonec upadl tváří rovnou do sněhu. V té chvíli nečekaného oddychu pochopil, že pokud nevstane hned, nevstane už nikdy. Ale byl u konce svých sil a vlastně už ani vstát nechtěl. Klidná, mírná, bezbolestná smrt mu připadala přijatelnější. V duchu se rozloučil se ženou a dětmi. Naposledy v srdci pocítil, jak je miluje. Náhle ho však napadlo - jestli se jeho tělo nenajde, žena bude nucena čekat čtyři roky, než jí vyplatí jeho životní pojistku. Otevřel oči a spatřil skálu, která vystupovala ze sněhu asi sto metrů od něj. Kdyby se dovlekl až k ní, jeho tělo by snáze zpozorovali. Možná by ho rychleji objevili. Z lásky ke svým blízkým vstal a vydal se znovu na cestu. Ale nyní ho hnala láska. Už se nezastavoval a urazil ve sněhu víc než sto kilometrů, až do první vesnice. Později prohlásil: "To, co jsem dokázal já, by nikdy žádný tvor nedokázal." Přežití už pro něj nepředstavovalo dostatečnou motivaci, ale sílu jít dál mu dodala láska a zodpovědnost k druhým.

Dnes se nacházíme v samém středu světového směřování k individualismu a "osobnímu rozvoji". Hlavní hodnoty představuje autonomie, nezávislost, svoboda, sebevyjádření. Všechno se točí kolem těchto hodnot do té míry, že i reklama je využívá, aby nás přiměla koupit si stejné věci, jako má náš soused. Přitom nám však namlouvá, že právě tyto věci nás činí jedinečnými. "Buďte sami sebou," volají reklamy na parfémy a oblečení. "Vyjádřete svou osobitost," nabádá reklama na určitou značku kávy. "Myslete jinak," nařizuje reklama výrobce počítačů. Tyto hodnoty, které jsou na nezadržitelném vzestupu už od amerického boje za nezávislost a Francouzské revoluce v 18. století, nám velmi prospěly. Tvoří samotné jádro pojmu "svoboda", na němž nám tolik záleží. Ale čím déle se tímto směrem ubíráme, tím více zjišťujeme, že za nezávislost také platíme. Platíme za ni osaměním, utrpením a ztrátou smyslu existence.

Stejně jako pro Guillaumeta je láska k partnerovi či partnerce a dětem pravděpodobně hlavním smyslem existence. Ale význam druhých lidí pro naši rovnováhu přesahuje nukleární rodinu. Ve skutečnosti čím víc jsme zapojeni do společenství, na němž nám záleží, čím silnější máme pocit, že zaujímáme místo a hrajeme roli, které si ostatní (několik lidí) cení, tím snáze unikáme pocitům úzkosti, zoufalství a ztráty smyslu existence.

Tento aspekt lidské duše pochopil Camus, i když o něm ve svých filosofických esejích mnoho nehovořil. V Mýtu o Sisyfovi je jasně vymezen lidský úděl - život spočívá ve valení balvanu z úpatí hory na vrcholek, z něhož se balvan zase skutálí dolů, a vše se opakuje znovu a znovu. Bylo by klamné hledat jiný pramen smyslu naší existence než skutečnost, že je to náš balvan, že je jedinečný a my jsme za něj zodpovědní. A jak Camus říká, přesto si musíme představovat, že Sisyfos je šťastný. Tato filosofie absurdity však Camusovi nebránila, aby se za války zapojil do hnutí odporu. Bojoval a byl šťastný. Jako mnozí jiní v sobě objevil radost z toho, že riskuje život pro věc, která daleko přesahuje jeho vlastní existenci. Radost, že dává svůj život všanc pro záchranu života druhých.

Smysl, který nalézáme ve vztazích k druhým, nám nediktuje kultura nebo společenská morálka. Je to potřeba mozku; v posledních čtyřiceti letech sociobiologie dokázala, že altruistické jsou samotné geny. Orientace na druhé a vnitřní klid, který nám to poskytuje, jsou součástí naší genetické výbavy. Pak už nás nepřekvapí, že altruismus je jádrem veškerých velkých duchovních tradic. Je to v první řadě zkušenost těla, emoce, kterou zažívali taoističtí a hinduističtí mudrci, stejně jako myslitelé dalších duchovních směrů, ale i miliony obyčejných lidí, mnohdy ateistů.

Ve studiích o lidech, kteří jsou v životě šťastnější než druzí, se soustavně objevují dva faktory: tito lidé mají stabilní citové vztahy se svými blízkými a jsou zapojeni do společenství. Spočívá to v tom, že dáváme něco ze sebe a obětujeme čas věci, která nám neposkytuje na oplátku žádný materiální zisk. Jedná se o jednu z nejúčinnějších aktivit ke zmírnění pocitu prázdnoty, který obvykle provází depresivní stavy. Není nutné riskovat život ani se účastnit odboje. Jako první to prokázal Emile Durkheim. Ve své knize Sebevražda, která je jedním z pilířů moderní sociologie, uvádí, že nejvíce sebevražd páchají lidé, kteří nejsou integrovaní do místní komunity. Od té doby američtí sociologové zjistili, že lidé, kteří se účastní komunitních aktivit, jsou šťastnější, ale i zdravější a žijí déle než ostatní.

Rakouský psychiatr Viktor Frankl přežil nacistické koncentrační tábory. V knize s mnoha otřesnými pasážemi, která vychází z jeho zkušenosti, se zmiňuje o tom, co některým vězňům umožňovalo veškerou hrůzu vydržet. Jeho poznatky sice nemají hodnotu vědecky ověřených faktů, ale autor dochází ke stejným závěrům jako zmíněné studie. Pro přežití v chladném a lhostejném světě si musíme najít smysl existence, na něco se napojit. V zoufalých situacích, doporučuje Frankl, se nemáme tázat života, co pro nás může udělat, ale musíme se tázat sami sebe, co můžeme udělat pro život.

Zdroj: David Servan-Schreiber, Uzdravení bez léků a bez lékařů - Jak zvítězit nad stresem, úzkostí a depresí bez farmakoterapie a psychoterapie


komentářů: 11         



Komentáře (11)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
11
Axina 26.04.2012, 22:42:39
[9] Co bych pro tebe neudělala Usmívající se

Axina
10
Axina 26.04.2012, 22:41:36
[6] Zákonodárce ČR a jejich TREST v podobě Sisyfovské práce jsem do diskuse zavlekla já. Nejsem právník. Zúžím tedy okruh problematiky na to, co již 19. rok programuji - účetnictví. Snahy zákonodárců v oblasti mezd, daní a pojistného nejsou upřímné snahy o systémová řešení s přihlédnutím k měnícím se ekonomickým podmínkám. Jsou to často nekompetentní požadavky, které jen vnáší do systému chaos, nejistotu a administrativní pracnost. Jste obeznámen s konstrukcí výpočtu měsíční mzdy zaměstanance? S výpočtem odvodů z mezd? Víte co je superhrubá mzda a jaké má pozoruhodné důsledky na pojistné? Víte kdy pracovní poměr zakládá účast na nemocenském pojištění? Znáte režim přenesení daňové povinnosti u DPH?

Lucifer
9
Lucifer 26.04.2012, 22:30:11
Dík Axino, mé přemýšlení jsi urychlila ]Usmívající se

Axina
8
Axina 26.04.2012, 22:12:59
[6] Trvalo mi hodnou chvíli, než jsem pochopila vaši první větu. Chtěl jste říct, že ne vždy má člověk tu "kliku", že je pojištěn u takové pojišťovny, které by trvalo 4 roky, než by přistoupila k plnění a tak je třeba zvýšit šanci, že najdou mé tělo dřív tím, že se pokusím doplazit k nejbližší skále. Ona ta klika dotyčného pilota spíš spočívala v tom, že měl pro koho žít.

Lucifer
7
Lucifer 26.04.2012, 21:50:50
Zdravím zpět, braano. Zajímavé, ale momentálně nevím, co k tomu dodat. Budu však o tom přemýšlet.

6 pozdrav a dva nápady
braana (neregistrovaný) 26.04.2012, 21:41:20
Ne vždy pane Lucifere jsme majiteli tak životadárné smlouvy s pojišťovnou.
A domnívám se, že zákonodárci všech demokratických režimů jsou odsouzeni sic ke stálému, ale ne marnému valení balvanů do kopce. Neb toť náleží k substanci demokratického režimu.

Axina
5
Axina 26.04.2012, 12:04:17
[2] Tak už jsem se na Wiki dočetla, jak je to s tím Sisyfem. Alber Camus napsal esej "Mýtus o Sisyfovi", ve kterém pojal Sisyfa velmi netradičně. Podle něj je Sysifův osud stejný (já bych řekla spíš v jistém směru podobný) jako osud všech lidí, avšak on si, na rozdíl od nich, uvědomuje marnost své snahy. Není tedy v zajetí marné naděje a tudíž je svobodnější.

Představila jsem si, jak se ráno vzbudím a jdu zase kutat na programu. Sysifos se taky vzbudí... V těch bájích je nějak málo informací. Spí vůbec Sisyfos? Jí něco? Asi ne, vždyť je to jen duše. A kam by taky odložil ten balvan, kdyby si chtěl udělat pauzu. Třeba na jídlo. Nebo na něco jiného Usmívající se Tak tedy - oba jdeme do práce. Já vím, že i když dosáhnu dílčího úspěchu (program bude chvíli vyhovovat), nakonec ho zase budu muset předělat, protože budou novelizovány zákony. Sisyfos to má fyzicky těžší.
Nastane okamžik, kdy program přestane být aktuální. Nastane okamžik, kdy Sisyfovi vyklouzne kámen. Já začnu spílat zákonodárcům. Sisyfos se s úsměvem vydá dolů z kopce pro svůj balvan.
Jestli je tam někde nahoře nějaká spravedlnost, tak bohové znovelizují svoje zákony Usmívající se
Mne nechají vyhrát v loterii tolik, abych byla zabezpečena do konce života a mohla praštit s kariérou zaměstnance.
Sysifovi bude udělena amnestie vzhledem k přínosu, který představuje pro pozemskou filosofii.
Zákonodárci ČR budou odsouzeni k marnému valení balvanů do kopce. Aspoň na tak dlouho, jak dlouho tak činil Sisyfos Mrkající

Axina
4
Axina 26.04.2012, 11:16:23
[3] Štěstí přeje připraveným Usmívající se

Lucifer
3
Lucifer 26.04.2012, 11:15:23
A mimochodem, kamínky mi vesele zapadají do mozaiky. Hned jak jsem to Pouto k druhým dopsal, začetl jsem se opět do knížky od Mathiase Junga Malý princ v nás a narazil jsem na něco velmi podobné.

Lucifer
2
Lucifer 26.04.2012, 11:12:00
[1] Taky mě to zaujalo, ale nakonec jsem tam toho Sisyfa nechal. Třeba ho tam Servan-Schreiber zamíchal schválně, aby to nebylo až tak průhledné jak igelitový pytlík ]Mrkající

«     1    2   »