Neviditelný čert

Ověřte si, jestli člověk, se kterým žijete nebo pracujete, je stejný jako včera.

Lucifer

Kdysi v rámci jednoho důmyslného psychologického výzkumu zastavovali badatelé lidi na ulici a ptali se jich na cestu. Když pak náhodný kolemjdoucí vysvětloval, kudy se jde například k radnici, mezi psychologem a jeho oběti prošli dva kumpáni badatelů s dveřmi tak, že na sebe tazatel s kolemjdoucím na chvíli přestali vidět.

Během té chvíle si tazatel prohodil místo s někým jiným. Ten měl na sobě samozřejmě také bílý plášť a v rukou desky. Kupodivu více než polovina lidí pokračovala v popisu cesty, aniž by zaregistrovala, že to vykládají někomu úplně jinému. To vyvolává otázku: Jak víme, že se lidé kolem nás také nemění - naši rodiče, děti jiných lidí, dokonce naši vlastní přátelé?

Absurdní předpoklad? Možná - ale co ten zvláštní případ Froda a žluté vesty...!

Důležitou součástí psychologického bádání je "omezenost" vnímání - jak malá část ze všech informací, které naše smysly mají k dispozici, se skutečně dostane až k vědomí. S tím souvisí i zkoumání (pro nástup internetu jako stvořené) zabývající se tzv. "chybami v kontinuitě" ve filmech. Jsou to maličkosti, třeba že hlavní hrdinka má v jedné scéně na nose pihu, a v další ne, a v závěrečné scéně dokonce dvě! Anebo když se dva milenci líbají v parku v jedné chvíli pod zataženou oblohou, ale hned nato je jasno. A není to jenom zdání! Anebo přes židli zůstane přehozený režisérův svetr. V produkčních týmech jsou lidé, jejichž úkolem je zajistit, aby to, co bylo v jedné části filmu, tam v další také zůstalo, i když se jednotlivé scény natáčejí v rozmezí několika dnů.

Ale i těmto "detektorům chyb" chyby v kontinuitě často uniknou, a tak mají uživatelé internetu alespoň důvod k hodinám neškodného emailování...

Např. jedna webová stránka popisuje, co se stalo v Návratu krále, posledním díle trilogie Pán prstenů, poté, co čtyři hobiti dorazili do Šedých přístavů. Důkladně se tu rozebírá, že jeden z nich, Sam, má na sobě bílou košili a přes ni žlutou vestu s hnědými knoflíky. A na sobě ji má i v okamžiku, kdy se objímá s Frodem. Ale když Frodo odchází na loď, otáčí se a na své přátele se usmívá, Sam už vestu na sobě nemá. A nemá ji ani ve chvíli, kdy tři zbylí hobiti z Šedých přístavů odcházejí. Nejhorší ale je, že když se Sam nakonec vrací domů do Kraje a znovu se shledává se svou dcerou, už ji na sobě zase má! A tak na ni může holčičku přivinout. Je vůbec možné, že se takové chyby dají přehlédnout...?

"My všichni - každý z nás - máme svůj životní příběh, jeho vlastní vnitřní vyprávění; jeho kontinuita a smysl, to je náš život. Lze říci, že tvoříme a žijeme své příběhy a tyto příběhy jsme my." Tak to alespoň napsal dr. Sacks v roce 1985 (Věc identity, Muž, který si pletl manželku s kloboukem).

Z biologického hlediska se jeden od druhého příliš nelišíme. Svou identitu odhalujeme prostřednictvím našeho osobního příběhu. Někteří lidé ho začínají historkami o neštěstí a útlaku, o uvalených břemenech a ztracených příležitostech. Jiní vyprávějí o výjimečných šancích, výjimečných schopnostech a o přízni osudu. A jestli se "skutečné" příběhy lišily - nebo byly úplně opačné -, na tom ani trochu nezáleží. Taková vyprávění mají svou vlastní logiku. Jedinec hraje roli, kterou mu určil jeho životní "příběh", a ne nějaká fyzická realita.

"Zkušenost ani akci nemůžeme pojmout do paměti, pokud nejsou organizovány jako představa, jako obraz," dodává dr. Sacks. Lidská mysl skutečně nezpracovává "surová smyslová data", ale symboly, obrazy, lidské konstrukce z beztvarého světa.

Zdroj: Martin Cohen, Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku

Pozorovatelova poznámka:

A proč jsem tady toto zajímavé Cohenovo pojednání dal? Zkuste hádat...

29.05.2012, 00:00:46   Publikoval Luciferkomentářů: 10