Kočka

rubrika: Pel-mel


Naposledy jsme tady měli gorily, které se spolu s lidmi a dalšími opicemi řadí mezi hominidy. Pojďme si tedy dnes říci něco o kočkách - samozřejmě čtyřnohých, dvounohé patří mezi hominidy, i když nejeden by mohl zapochybovat.

Lucifer


black-cat-moon.jpgCo je to kočka? To ví každé malé dítě. Přesto jsou kočky, které patří mezi nejznámější zvířata, naprosto tajemné. K čemu jsou? Co chtějí? Kočka stráví 85 % dne nicneděláním, převážně podřimováním a posilujícím spánkem. Jídlem, pitím, lovem a námluvami stráví jen 4 % života. Zbývajících asi 10 % se jen tak potlouká.

Kočka prý byla poslední domestikované zvíře - ochočili ji staří Egypťané asi před 3500 lety. Ale kočky si spíš ochočily nás (ty dvounohé jakbysmet) - teprve když samy chtěly a z vlastních důvodů. Jenom asi čtvrtina dnešních "majitelů" koček v Americe si prý kočku pořídila úmyslně; v 75 % případů si kočka pořídila je. A studie dokazují, že za majitele koček se prohlašuje daleko víc lidí, než mezi nimi žije koček. Když vaše kočka na pár dní zmizí, nevyrazila si na loveckou výpravu, bude někde u sousedů ob dveře a dopřává si další bezpracné jídlo nebo spí na parapetu u některého ze svých milujících "pánů". Kočky potřebují potravu ekvivalentu pěti myší denně. Kočka, když jí poskytnete neomezený přísun potravy, sní na posezení jen porci velikosti jedné myši. Jí vaše kočka pětkrát za den? Samozřejmě že ne; nají se jinde, později.

Jedno z velkých kočičích plus je, že jsou čistotná zvířata, která pečlivě zahrabávají vlastní trus. Ovšem ne pokaždé - venku to dělají asi jen v polovině případů. Nechávají hromádky trusu na všech okrajích svého teritoria, jako jakousi zapáchající cedulku "nevstupovat". Slušně se tomu říká "kočičinec". Mléko, kočičí krmivo a ústřední topení kočkám nesvědčí. Z mléka mají průjem, z kočičího krmiva se jim dělají záněty dásní a kvůli ústřednímu topení celý rok línají. Pak se olizují a polikají chlupy, které jim ucpávají žaludek a střeva.

V USA žije asi 75 milionů koček, které každoročně uloví miliardy ptáků a pět miliard hlodavců. Až do 17. století se lidé bavili tím, že nacpali do proutěné podobizny papeže živé kočky a pak je zapálili. Z figuríny se linul zoufalý nářek, který potěšil puritány bojující s ďáblem, ale určitě ne kočky; kočky totiž mají výjimečně citlivý sluch, takže slyší dokonce i netopýry.

Výzkumy prokázaly to, co ví každý majitel kočky: kočky mají tu nejnevyzpytatelnější povahu ze všech tvorů na zemi - pokud ovšem nepočítáme člověka. A jsou inteligentní (u člověka by nejeden někdy mohl zapochybovat). Velmi. Pokud mají patřičnou náladu. Existuje mnoho doložených historek o tom, jak někdo opustil kočku stovky kilometrů od domova, a ta se po delší době vrátila. Dokáží se snad kočky orientovat v mapě? Možná. Určitě poznají, kolik je hodin, jak prokázaly nedávné experimenty.

Staří Egypťané uctívali kočky jako bohy: zabít kočku, ať již úmyslně či ne, byl hrdelní zločin. Když zemřela kočka, její majitel si měl oholit obočí. Koho to napadlo? Samozřejmě - nějakou kočku. Kočky totiž žádné obočí nemají.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech

Poznámka:

Ke kočkám jsem vždy měl velmi dobrý vztah (dvounohé teď vážně do toho nepočítejme). Vždycky jsem s nimi dokázal navázat jurodivý kontakt, a ony se mnou jakbysmet. Před několika málo lety jsem nedaleko svého pracoviště potkával jednu černou kočku. Nastávalo to v pozdní večerní až noční hodiny, když jsem ze svého pracoviště odcházel, a obvykle mě čekala u keře plané růže. Nikdy jsem ji nekrmil, to někdy odpoledne za mne dělal kolega. Ta kočka za mnou nechodila pro krmení, ale pro vrnění. Dokonce jsem jí napsal i báseň.


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

6
EvaO (neregistrovaný) 31.05.2012, 11:28:41
Byla jsem svědkem (ještě když jsem bydlela v Břeclavi), jak si náš kocour opravdu s myší pohrával. Ale je pravda, že je to jev "od přírody" a s tím nic nenaděláme. Nevím jak přesně je to s krutostí v přírodě. Mám na mysli to, zda je to jev opravdu daný přírodou a má nějaký účel životně důležitý pro ten který druh. Ovšem krutost lidská není přece nezbytná, není to nutnost zachování druhu, je to vědomé týrání a v tom je rozdíl. Mám ale pocit, že jsem se někde dočetla o šimpanzech, že jsou takového samoúčelného chování schopni taky. Ovšem jsou nám biologicky nejblíže, tak co se divit ...

Axina
5
Axina 31.05.2012, 11:09:15
[4] Pro mne pohrávání si s myší roztomilé není.

4
veray (neregistrovaný) 31.05.2012, 10:56:33
Připomnělo mi to nádhernou povídku R.Kiplinga Kočka, která chodila sama. Vyprávění o tom proč si nás kočka vybrala a jak si nás ochočila, vševysvětlující Usmívající se Ale krutost bych neházela jen na člověka, ta je v přírodě všudypřítomná, je vlastní i kočkám, to jejich pohrávání si s myší je roztomilé jen pro nás.

3
EvaO (neregistrovaný) 31.05.2012, 10:23:31
Krutost je hnusná a zrůdná ve všech podobách, ať se týká lidí, či zvířat, čehokoliv.
Kdyby ji šlo vymazat všude,kde k ní došlo... Taky od tohoto tématu prchám pryč, je to opravdu šílené !!!

Axina
2
Axina 31.05.2012, 10:00:24
Hezké téma, ale z té pasáže o upalování koček se mi dělá až fyzicky nevolno! Nešlo by ji vymazat a pak i tento můj komentář? Nesnáším krutost, zvlášť když je ve hře oheň! Před mnoha lety jsem se dočetla, že Hannibal při přechodu Alp zastrašil své nepřátele mimojiné tím, že nechal pomazat vepře smůlou, kterou pak zapálili. Nešťastná zvířata běžela před vojskem a bolestí řvala. Ještě jeden literární obraz mám nedobrovolně v hlavě. Ten ale ani nebudu zveřejňovat. Je to šílené, šílené, jak dokáže být člověk krutý!

1
EvaO (neregistrovaný) 31.05.2012, 08:51:43
Dnes krásné téma. Před léty jsem začala krmit potulného kocourka. Stále zůstal polodivoký, umožnila jsem mu i pelíšek ve sklepě (v paneláku - na R). Se mnou se skamarádil, dokonce se mipodařilopřivést ho na návštěvu ke mě do bytu. Nakonec se nechal i pohladit a hrál si s klubíčkem. Jinak žil ale stále venku, té polodivokosti se nezbavil, ale krmení ode mě našeĺ vždycky. Tehdy ještě ani nebyly granule a tak jsem mu podstrojovala syrová játýrka, srdíčko a pod. Jednou jsem byla asi dva dny mimo domov. Kocourek se už neobjevil. Nevím, ale není vyloučeno, že třeba někomu v tom sklepě vadil i když tam nikdy nic neznečistil. Tehdy jsem si o kočkách půjčila v knihovně něco poučného. I když jsou to malé šelmy kočkovité, jejich pohyby nejsou o nic méně zajímavé a ušlechtile ladné, jako u těch koček velkých. Někteří lidé kočky nemají rádi. Nevím proč, třeba proto, že nedokážou být tolerantní k jejich osobosti. Jejich omyl, kočky jsou zajímavé, krásné a stojí za přízeň. Jiný problém by byly ovšem kočky toulavé, jejich nekontrolované množení, ale to už by bylo úplně jiné povídání.

«     1     »