Delfín (Dejte nám pokoj)

rubrika: Pel-mel


Ze zvířecí galerie Johna Lloyda a Johna Mitchinsona jsme tady naposledy měli miniaturního tvorečka (želvušku), který je však obdarován takřka nesmrtelností. Pro dnešní sobotní oddychový den jsem z téže galerie vybral tvora na poněkud jiné úrovni - jak velikostí, tak intelektem.

Lucifer


l_delfin_fa.jpgMy lidé jsme delfínům neudělali nic dobrého. Široké pole místy až fantaskních úvah inspirovaných delfíny - jejich mozek je složitější než náš; jejich jazyk je promyšlenější; jejich společenství je založené na volné lásce a mírovém soužití, stejně jak tomu bylo u hippies; jsou to mimozemšťané s ploutvemi (mimochodem, v příští sérii o mimozemšťanech od Paula Daviese vám možná trochu zatrne) - prozrazuje víc o nás nežli o nich. Ne že by autoři zpochybňovali, že jsou naprosto skvělí, jen si uvědomují, že jde o divoké tvory, kteří mají svůj vlastní život, svůj svět a zájmy. Dokáží věci, o kterých se nám může jen zdát (a možná si totéž myslí i oni o nás).

Například echolokace, jejich systém námořní navigace a orientace. Kápněte do bazénu lžičku vody a delfín tento zvuk lokalizuje s naprostou přesností. Delfíni rozlišují předměty z vosku, gumy a plastu. Poznají dokonce rozdíl mezi naprosto stejnými předměty z mědi a mosazi. Ryby, které na rozdíl od lidských představ nejsou nikterak tiché (například slanečci neustále prdí), nemají šanci.

Jejich "jazykové", či lépe řečeno komunikační schopnosti je velmi těžké posoudit. Delfíni jsou známí svou užvaněností - přestože nemají hlasivky. Všechno své mlaskání, hvízdání, skřípání, kňučení a štěkání vyluzují váčky v nosních cestách - vyloudí až 1200 zvuků za sekundu. Každý delfín má svůj jedinečný pokřik "já jsem delfín", který bez přestání vydává. Delfíni často také napodobují jiné delfíny, aby upoutali jejich pozornost - podobně jako když v přeplněném baru imitujeme přítele za jeho zády, určitě se otočí. Jejich hvízdavé zvuky jsou známkou toho, že komunikují, ale k jazyku to má ještě velmi daleko.

Delfíni znají velmi důmyslné hry a rychle se učí. Mají neuvěřitelnou schopnost plnit složité lidské povely a poznávají se v zrcadle. Dokonce dokáží používat nástroje: když loví mezi ostrými korály, připevní si na čenich kus houby jako ochrannou masku. Legendy o tom, jak pomáhají bohům i lidem, najdeme v řecké i římské mytologii. Kupříkladu se pojí s Delfami, kde se nachází slavná věštírna, a které leží na jižním úpatí Parnasu a vedle Apollóna se zde uctíval také Dionýsos a Athéna. Podle pověsti tu měla před Apollónem chrám a věštírnu bohyně země Gé (Gaia). Její svatyně byla střežena dračím bohem Pýthónem. Bůh slunce a světla Apollón, proměniv se v delfína, doplaval do Delf, zabil Pýthóna, svatyni si přivlastnil a stal se jejím patronem. Na oslavu tohoto činu založil Pýthické hry a zasvětil trojnožku, na které potom sedávala věštkyně Pýthia. Běžné jsou i současné příběhy o tom, jak někoho "zachránil" delfín. V malých rybářských osadách se traduje, že delfíni nahánějí hejna ryb do sítí odměnou za pár hozených zbytků a přátelské zamávání. Kdo by si nezamiloval jejich rozesmátý obličej?

Ale život delfínů má i svou odvrácenou stránku. Samičky jsou často po počátečním mazlení a tření hejnem samců nevybíravě přinuceny k páření, dá se říci znásilněny. Hejna velkých delfínů občas z neznámých důvodů napadají a zabíjejí menší druhy, například plískavice, a někdy mezi nimi dochází i zabíjení mláďat. Podrobné studie o volně žijících delfínech, kteří vyhledávají lidskou společnost, ukázaly, že se mezi třemi čtvrtinami z nich projevila agresivita, která někdy vedla k vážným zraněním, a u poloviny došlo k sexuálně motivovaným výpadům proti bójkám, lodím i lidem. Když vezmeme v úvahu, že dospělý delfín skákavý váží kolem dvou set padesáti kilogramů a má třicet centimetrů dlouhý, svalnatý penis, který je zakončený chápavým háčkem, jímž dokáže chytit úhoře, určitě byste nechtěli stát tváří v tvář roztouženému násilníkovi.

Tatáž studie zjistila, že pro volně žijícího delfína končí setkání s člověkem téměř vždy zraněním, stresem a utrpením. Toto je dobré si uvědomit, až budete uvažovat o "turistické výpravě za delfíny" nebo "delfíní terapii". Samozřejmě, představa "plavby s delfíny" je přitažlivá a existují důkazy, že skutečně má terapeutické účinky. Ale totéž (a mnohem víc) můžeme získat, když budeme stát na palubě lodi, sledovat je dalekohledem a radovat se, že jsou tam, kde mají být, a dělají to, co umějí nejlépe.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2
Anna Kopecký (neregistrovaný) 09.06.2012, 23:22:25
(1) Souhlasím, EvoO. Přes všechen ten pokrok, kterého lidé dosáhli, jsme furt jen prostá součást přírody... přes všechny ty velké myšlénky, co jsme zplodili a přes nabubřelost, kterou se coby páni tvorstva naparujem. Občas čtu velikášské žvásty, jak lidi vždycky něco vymyslí, a že se nám nemůže nic stát (jsme přece takový zvláštní druh, inteligentní, vynalézavý...), i když překračujem přírodní zákony, i když jsme zeměkouli zasajrajtili odpadama, vybrakovali přírodní zdroje, znečistili vodu i půdu... a krapet jsme se přemnožili (tohle poslední se mi neříká úplně lehce). Jakoby v minulosti nevyhynulo už hafo zajímavých, zvláštních živočišných druhů... proč bychom my, lidé, měli být vyjímkou... jestli to bude dřív nebo pozdějc, záleží na nás.

1
EvaO (neregistrovaný) 09.06.2012, 11:43:59
Trend náhledů do živočišné říše je velmi chvályhodný. Těším se na další pokračování. Příroda to má tak promyšleně všechno zařízeno, že až jeden zírá, čím to. Něvěřím na nějaké stvořitele, jde zřejmě o princip přežití druhů. Jen člověk se nějak vymkl přírodě z ruky. Což je ovšem velmi relativní, protože ty devastující lidské zásahy si matička příroda v konečné fázi nenechá líbit a může nám to dát dost drsně pocítit. Člověk jako výtvor přírody by neměl zapomínat právě na to, že je, ať si to přizná či nikoliv (ke své škodě) součástí tohoto systému, ne !!! jeho pánem.

«     1     »