Obelisky

rubrika: Pel-mel


Nadešel čas, abych se z Bologne přesunul zpět do Prahy. V Bologni to bylo zajímavé, na konferenci jsem potkal pár starých známých z nejrůznějších končin světa, hezky jsem si popovídal, málem jsem se v tom vedru vypařil, no a teď se chystám vyrazit letecky přes Mnichov do své pražské ubikace. Na předchozí informaci o Bologni doufám ještě navážu, ale dnes bych se s pomocí knížky od Simona Coxe zase přesunul do Říma. Zaujaly mě tam totiž staroegyptské obelisky, protože mi přišly tak nějak podobné věžím, které se nacházejí v Bologni, a o nichž jsem se tady zmínil posledně. Obrázek u předchozího uvítání z Bologne představuje její nejznámější symbol - dvě věže, nižší (41 m) se jmenuje Garisenda, vyšší (98 m) se jmenuje Asinelli. A teď si tedy povězme něco o staroegyptských obeliscích.

Lucifer


V knize Andělé a démoni si Robert Langdon uvědomí, že některé staroegyptské obelisky, nacházející se v Římě, fungují jako ukazatele směru k místu vraždy dalšího z kardinálů a nakonec i k záhadnému chrámu iluminátů. Jde o jednotlivé obelisky stojící před kostelem Santa Maria del Popolo, na Svatopetrském náměstí, před kostelem Santa Maria della Vittoria na Piazza Barberini (dnes již odstraněný) a na Piazza Navona. Jeden obelisk stojí také před Panteonem na Piazza della Rotonda, Robert a Vittoria si však záhy uvědomí, že ten k místu, po němž pátrají, směr neukazuje.

Obelisk (ve staroegyptštině techen) je dlouhý , štíhlý, čtyřhranný kamenný kvádr zakončený nahoře špičkou ve tvaru pyramidy. Vytyčování obelisků souviselo se staroegyptským kultem slunce; tvar obelisku je symbolem prvního paprsku světla provázejícího Stvoření. Pro zesílení dojmu starověcí Egypťané obkládali vrcholek obelisku zlatou fólií, aby se ve sluneční záři leskl; dva obelisky, které dala postavit faraonka Hatšepsut (1479 - 1425 př.n.l.), byly podle dochovaných nápisů dokonce pokryty zlatou fólií celé.

Obelisky se většinou tyčily uvnitř chrámových komplexů, některé menší se však stavěly i před soukromými hrobkami. Počínaje Novou říší (1550 - 1069 př.n.l.) se obelisky často vztyčovaly v páru před monumentálními vstupními pylony. Byly popsány hieroglyfy, které líčily podrobnosti ze života faraona, který je dal postavit. Na podstavci obelisku často bývají zobrazeni paviáni vzývající ranní slunce stoupající po obloze nad jejich hlavami; i v tom se projevuje vazba obelisku na sluneční kult.

Staří Egypťané věřili, že kultovní předměty žijí svým vlastním vnitřním životem; obelisky proto nesou vlastní jména a dostávalo se jim obětních darů. Jejich důležitost podtrhuje fakt, jaké technické zručnosti a fyzické námahy bylo zapotřebí k jejich vylámání, dopravě, opracování a vztyčení. Obvykle jsou vytesány ze žuly, dosahují výšky téměř 30 metrů a váží přes 450 tun. Nástěnná malba v hrobce a chrámu faraonky Hatšepsut v Dér-el-Bahrí představuje dopravu dvou obelisků: leží na velkém vlečném člunu taženém 27 veslicemi obsluhovanými 850 veslaři.

Za ptolemaiského období (305 - 30 př.n.l.) a římského panství (30 př.n.l. - 395 n.l.) Římané spoustu obelisků z Egypta odvezli, a v samotném Římě je jich dnes víc než kdekoli jinde na světě (celkem 13). Největší římský obelisk stojí na Piazza San Giovanni. Původně jej dal postavit v egyptském Karnaku faraon Thutmose III. (1479 - 1425 př.n.l.), roku 326 n.l. jej však římský, již křesťanský císař Konstantin dal dopravit do Říma. V roce jeho smrti (337 n.l.) se však obelisk ještě nedostal dál než do Alexandrie, a teprve za vlády Konstantinova syna obelisk vážící 400 tun konečně dorazil do Říma. K dalším příkladům "evropských" obelisků patří Kleopatřina jehla v Londýně, pocházející z egyptské Heliopole, a obelisk na pařížském Place de la Concorde, původně stojícím v luxorském chrámovém komplexu.

Pět obelisků, o nichž se hovoří v románu Andělé a démoni, skutečně existuje. Ten, který stojí na Piazza della Rotonda před Panteonem, patřil kdysi k dvojici obelisků, které dal před chrámem boha Rea v Heliopoli postavit faraon Ramesse II. Po převozu do Říma stál zprvu před chrámem Isidy, ve 14. století se však už tyčil na Kapitolu. Papež Klement XI. jej v roce 1711 dal převézt na Piazza della Rotonda a doplnit fontánou.

Obelisk ukazující k místu vraždy prvního ze čtyř kardinálů se nachází na Piazza del Popolo, před kostelem s kaplí Chigiů. Původně stál tento obelisk v egyptské Heliopoli, kde se o jeho vznik postarali dva faraoni: Seti I., který zajistil plastickou výzdobu na třech stranách obelisku, a jeho syn Ramesse II., na nějž připadla strana zbývající. Obelisk je vysoký téměř 24 metrů a váží kolem 235 tun, takže když císař Octavianus Augustus v 1. století př.n.l. rozhodl o jeho přestěhování do Říma, doprava si vyžádala značné úsilí. Obelisk nechal umístit ve Velkém cirku (Circus maximus), ale tam se kamenný sloup nakonec skácel a zůstal ležet až do roku 1589, kdy jej papež Sixtus V. dal postavit na náměstí Piazza del Popolo. Mezi lety 1816 - 1824 probíhaly na tomto náměstí různé úpravy, přičemž byly kolem obelisku postaveny sochy lvů.

K vraždě druhého kardinála došlo podle Brownovy knihy u podstavce obelisku stojícího na Svatopetrském náměstí. Tento vatikánský obelisk je nezvyklý tím, že není pokryt žádnými hieroglyfy; jde-li o původní záměr nebo jiné příčiny, nelze už dnes posoudit. Obelisk pochází buď z Heliopole a vznikl za panování faraona Amenemheta II., anebo byl vytesán až za císaře Augusta a pochází z Alexandrie. Výškou a váhou předčí obelisk na Piazza del Popolo, protože měří 25 metrů a váží 320 tun. Do Říma jej dal dopravit císař Caligula v roce 37 n.l. a umístit ve vlastním (Caligulovu) cirku, později zvaném Vatikánský cirkus, který se rozkládal v místě sousedícím s dnešní Svatopetrskou bazilikou. V rámci její přestavby jej nechal papež Sixtus V. v roce 1586 přemístit na Svatopetrské náměstí. Obelisk je ojedinělý tím, že se nikdy nezhroutil ani nebyl stržen. Egyptolog Labib Habachi má pro to následující vysvětlení:

Na Vatikánském cirku našli smrt nesčetní křesťané včetně sv. Petra. Důvod, proč tento obelisk nebyl později povalen jako všechny ostatní římské obelisky, spočívá v tom, že se na něj hledělo jako na posledního svědka mučednické smrti sv. Petra.

Kostel Santa Maria della Vittoria, kde podle románu došlo k vraždě třetího kardinála, umístil autor na Piazza Barberini; ve skutečnosti se ovšem tento kostel nachází na Via 20 Settembre. Robert Langdon v knize soudí, že obelisk stojící kdysi na zmíněném náměstí byl nedávno během stavebních prací z obav před poškozením přemístěn jinam, což je ovšem v rozporu se skutečností. O minulosti tohoto obelisku nemáme sice dostatek dokladů, nejspíše však byl vytesán v Egyptě v druhém století pro císaře Hadriana. Po převezení do Říma se jeho umístění několikrát měnilo, z Piazza Barberini však byl odstraněn už v roce 1822, kdy jej papež Pius VII. nechal postavit v zahradách na Monte Pincio, kde se nachází dosud.

Poslední ze zavražděných kardinálů byl utopen v nádrži Říční fontány na Piazza Navona. Obelisk čnící nad fontánou i celým náměstím dal vytesat císař Domitianus z růžové asuánské žuly. Obelisk zdobí socha bohyně odevzdávající Domitianovi jakožto faraonovi korunu Horního a Dolního Egypta. Socha vznikla pravděpodobně v roce 81, hned na začátku Domitianova panování, a po převozu do Říma byla umístěna mezi chrámem Serapida a Isidy. Počátkem 4. století jej císař Maxentius dal přestěhovat do svého vlastního cirku, kde se potom obelisk skácel a rozbil. Jako součást Berniniho koncepce Říční fontány byl obelisk za papeže Inocence X. opraven a umístěn doprostřed kašny;na vrcholek dostal sošku holubice jako symbol papežova rodu Pamphili. Na Piazza Navona ční od roku 1651 až dosud.

Zdroj: Simon Cox, Andělé a démoni - fakta


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_