Neviditelný čert

Po delší době jsem ze svých starých písemností vyhrabal sešit s básničkami někdy z počátku osmdesátých let minulého století. Už jsem zde uvedl přinejmenším jednu z těch básní, která se jmenuje Inspirace. Mám takovou nostalgicky poetickou náladu, a tak se s vámi podělím o některé další.

Lucifer

Stín

Stín na město pad
a já se podél temných chrámů krad
kolem krku svíral mě černý had
a z čelistí kapal mu jed jeho příštích zrad
úsměv Mony Lisy jak růže v pekle zvad
někam se vytratil
a zbyl jen chlad


Děti slunce

Nebe se zatáhlo neurvalými mraky
a vyškrtalo tak slunce ze svého programu
první kapky deště úlisně dolehly na dlažbu Bílého města

Lidé se stáhli do svých ulit
a šedá šla zkrotit bezelstný blankyt
odkudsi z dálky přilétly hromy se svými blesky

Obloha se pokřižovala v předtuše pekelné modlitby
z temných mraků vystřelila chapadla
dávno zapomenutých příšer
jen zmatené duše slunečních dětí
nepřestaly bloudit zpustlými ulicemi


...

Lásko
tam venku brečí slunce
slzičky myjí chodníky
kropící vůz dřímá někde ve špeluňce
do ulic déšť vyhnal lodníky


Blýskání

Noc byla krásná svými omamnými jedy
a jen malé smítko z toho černého modra
spadlo mi do oka a zradilo slzy
které tu už dávno čekaly

Pomněnkově a čekankově jsem se usmál
a ty slané kulové blesky pak sjížděly do ulic
a zapalovaly ostrůvky naděje
kde nedočkaví lidé čekali na tramvaj

31.10.2012, 00:00:23   Publikoval Luciferkomentářů: 5