Lucifer
Vzal jsem si do ruky takovou trubku a jeden konec zaplnil několika střepy. Tak vznikl kaleidoskop, kterým jsem se mohl dívat jinak tam, kam jsem se zatím díval pouhým okem, kaleidoskopickými střepy dosud nevyzbrojeným. Tím pouhým okem jsem viděl něco, co mě zneklidňovalo, ale když jsem ho vyzbrojil tím kaleidoskopem, uviděl jsem něco jiné, co mě uklidňovalo. Od této chvíle jsem prostě a jednoduše změnil svůj pohled na svět. Od této chvíle jsem se díval kaleidoskopem, abych uviděl všechno, jak to chci vidět, abych viděl to, co toužím vidět. Pak se objevil jakýsi Bůh či bůžek, nebo něco takového, a ten kaleidoskop mi rázně sebral se slovy, že už od přírody mám svůj pohled vyzbrojen tak, abych viděl věci, jaké skutečně jsou. Abych viděl věci, jež nemohou být jinačí, než jaké jsou, a tabletka v podobě kaleidoskopu to všechno jenom zmrzačí. Od této chvíle hledím na věci zase tím svým pouhým okem, jenže teď už jinačím. Mé oko, mé oči a duše už ví, že nic nevyřeším tím, že se budu snažit vidět něco, jak to chci vidět, ale jak si poradím s tím, co skutečně vidím. Jsou chvíle, když si vzpomenu na kaleidoskop, který jsem uložil na dno jedné skříně, když cítím potřebu své oči zase vyzbrojit těmi střepy. Jenže tu skříň už nikdy neotevřu. A když ji otevřu, tak jenom ve snu. Jen v pouhých snech si ten kaleidoskop ze dna skříně vylovím a před probuzením ho zase na dno skříně uložím. Stále mám v hlavě kaleidoskop plný vzpomínek. Ty vzpomínky však ve své duši chovám jako malé kaleidoskopické střípky. Něco kaleidoskopického v nás stále zůstává. Možná proto, abychom ve svých snech v těch kaleidoskopických střípcích nalezli něco, co přece jenom má nějaký smysl, něco, co zdánlivě neodpovídá skutečnosti, kterou vidíme pouhým okem bez jakýchkoli tabletek, přitom ale v sobě skrývá ještě větší pochopení toho všeho. O této chvíle ve svých snech hledím na věci kaleidoskopem, jenže teď už jinačím.
19.03.2013, 00:00:30 Publikoval Luciferkomentářů: 11