.:: Neviditelný čert ::.

Přípitek, Co zbylo z anděla a Kdo

rubrika: Poetický koutek

První zářijový pátek přicházím se třemi básněmi, dvěma krátkými oddělenými jednou trochu delší, od moravského básníka Jana Skácela, jenž se nakonec usídlil v Brně. Pod jeho jméno jsem vložil odkaz na Wikipedii, kde se nalézá jeho stručný životopis a seznam básnických sbírek. Všimněte si, že začátek pádu předchozího režimu mu unikl jen o deset dní. Jan Skácel se v Poetickém koutku objevil už dvakrát (Chvíle, Dávno a Potom; Vteřina v lednu a příliš čistý sníh). Ty tři básně na sebe možná vůbec nenavazují, ale když jsem v takovém téměř polospánku listoval jedním výborem z jeho díla, padly mi do oka a níže uvedeným způsobem se seřadily.

Lucifer

Přípitek

Ještě si přiťukneme

a vypijem to tiše.

Nikomu nepovíme,

co víno o nás zná.

A spadne hvězda.

Tenká jako plíšek.

A voda blízko mostů

bude stříbrná.

Co zbylo z anděla

Ráno,

pokud jsou všechny stromy ještě obvázané

a věci nedotknuty,

mezi dvěma topoly anděl se vznáší,

v letu dospává.

V trhlinách spánku zpívá.

Kdo první na ulici vyjde,

tím zpěvem raněn bývá,

snad něco tuší,

ale nedohlédne.

Je zeleno

a to je vše, co zbylo z anděla.

Kdo

Kdo rozdupal a zahodil tu růži

na břehu řeky v které plyne čas

Tam v modrém lese roste zapomněnka

královno úlů pros za nás

Královno dávno vyhynulých úlů

a ticha naruby a zarubaných cest

po kterých jednou vrátíme se domů

až zapomene zapomněnka kvést

Dobře, tak já vám prozradím, proč mi padly do oka a takto se seřadily. Musím však podotknout, že jsem na to přišel až s jistým zpožděním. Víno je můj nejoblíbenější nápoj, tím začínám, anděl má nejoblíbenější mýtická či pohádková postava, tou pokračuji, a Zapomněnka jedna z mých nejoblíbenějších pohádek, tou končím.