(Láska, která doznívá)
Lucifer
Stalo se to jednou v pátek, ale možná se mýlím, dny jsem v té době nevnímal. Potkal jsem ženu, on fakt byl asi svátek, jenže v té době jsem už vůbec nic nevnímal. Vlastně jsem nevnímal ani ji, prošla kolem mne a mně se v hlavě ani nezachumelilo. Jenom ten pohled. Ten byl tak zvláštní. Zaryl se do mých očí, do mé hlavy, do mé prázdné duše. Už jsem ušel hodně kroků od toho okamžiku, když tu najednou to ničím nečekané bláznivé předeno někde v mých vyhaslých hlubinách, v nichž jsem kdysi něco měl, možná i lásku, a kdoví co ještě všechno, zatáhlo za jednu nitku, která tam už dávno být neměla, ale byla, a přidala se další nitka, klubíčko se koulelo a ta bláznivá, ten její pohled již před mnoha mými kroky zažehl něco, o čem jsem myslel, ačkoli jsem už asi vůbec nemyslel, že zažehnout není možné.
Zastavil jsem se a toporně, jako dřevěný panáček Pinocchio, jsem otočil svým tělem o sto osmdesát stupňů a prkenným krokem zamířil do míst, kde jsem ji potkal. Ta místa či spíše to místo, neboť bylo jediné a žádnými místy nenahraditelné, zelo prázdnotou. Bláznivá tam nebyla. Konečně taky proč by tam byla, když jsem ji minul. Zůstala však v mé hlavě, zůstal tam její bláznivý pohled, pohled, jenž jsem možná spatřil někdy, kdy jsem ještě něco, co mělo nějaký smysl, v hlavě měl, ale tenhle byl už jiný, jelikož nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky, ale lze ji znovu nalézt a zase do ni vstoupit, i když už v ní proudí jiná voda, jenže sebou nese něco, co mi v marnivém proudu času pozvolna unikalo, aby mi to připomnělo, že něco tady bylo, mělo to své prameny a své úžasné cíle, jež se někde v dálce, někde na mém životním obzoru, halily do tajemné mlhy, do bezbřehého toku času, jímž jsem tak náruživě doufal proplouvat ke všemu úžasnému, dokud jsem z jakýchsi neuchopitelných pohnutek skončil jako trosečník na svém vlastním pustém ostrově.
Bláznivá tam nebyla, jenže plamen už byl zažehnut. Věděl jsem, že až ji příště potkám, a tím jsem si byl zcela jist, ten pohled ji vrátím a uvidím, neboť už jsem nebyl slepý, zase ty neuchopitelné, ale nesmírně podnětné bláznivé mlžné opary někde tam, kam jsem dříve zamířil. A ona mě pak pohladí a řekne:
Ty seš ještě větší blázen, ale tak to má být…
11.05.2014, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 7