Neviditelný čert

Tento poslední víkend měsíce června mé střípky a střepiny zde budou chybět. Ostatně proč by také nemohly, že? Tento poslední víkend měsíce června bude čistě poetický. Žádnou moji báseň však nečekejte. Poezie ve mně stále je, a tentokrát se tam ještě více zmítá. Ztvárnit ji však do písmenek, slov a veršů mi v této chvíli není souzeno. Obracím se tedy opět zpět ke svému oblíbenému prokletému básníku Charlesi Baudelairovi, abych vás oblažil jedním z dalších Květů zla v podání ne zcela věhlasného překladu Ivana Slavíka z roku 1976. Věc se má tak, že právě tímto překladem do mé duše vstoupily Baudelairovy Květy zla, jiný byť věhlasnější překlad už strávit nedovedu. Báseň je vcelku prostá a mírumilovná, a pro poslední letošní červnový víkend jako ušitá na míru.

Lucifer

Ty, jež ses ranou jako nůž

do bolavého srdce vsekla,

šílená, samý šperk a růž,

tvrdě jak stádo běsů z pekla

v zdeptanou duši přišla sis

uchystat pelech z nářků jejích,

nečistá, která jako bys

byla můj řetěz na galejích,

pijáku sklenka odňatá,

a hráči hra, jež nevychází,

mršina černým červům zkázy –

buď prokleta, buď prokleta!

Prosil jsem rychlé ostří dýky,

škemral jsem u ní o volnost,

jedu se zapřísahal díky,

když překoná mou zbabělost.

Nadarmo! mrzký jed i dýka

mě odmrštily s posměchem:

„Jsi hoden svého žalářníka,

jsi hoden zůstat otrokem.

Hlupáku! kdybys po svém slovu

byl námi zbaven zajetí,

tvé polibky by vzápětí

vzkřísily mrchu vampýrovu!“

28.06.2014, 01:10:57   Publikoval Luciferkomentářů: 18