(Dialogová)
Lucifer
Uprostřed července jsem ztratil stopu kořisti.
To ztratil jsi sám sebe, jelikož jsi svou vlastní kořistí.
A vtom jsem uslyšel ten divný hlas.
To je tvůj vlastní druhý hlas, jen se mu neodvažuješ naslouchat.
Něco mi říkal a já mu nerozuměl. Jako bych slyšel ševelení listí.
Sám si do své vlastní vrby ševelíš a přitom si namlouváš, že něco takového není možné.
To listí ševelilo pod mými botami a křupalo jakoby nic.
Tou nickou stáváš se sám v sobě, když nenasloucháš hlasu svému vrozenému.
Naslouchal jsem tomu ševelení a křupání s pocitem, že jsem se omylem ocitl v koncertní síni, v níž jakýsi rázný symfonický orchestr hraje na bezzubé hřebeny a nemnohý z těch prapodivných hráčů buší do olověných činelů, sudů nedozrálého vína, a na dveře mé nekonečně staré chaloupky z jahodového listí.
To bušíš ty sám do sebe, do své vlastní nihilistické absurdity. Marné ti něco povídat, hrát či skládat básně, když jako básník nedokážeš rozeznat své vlastní verše od recyklujících odpadků nejbližší kotelny, když už svým sluchem, kterým jsi zcela zbytečně naslouchal rachocení ohlušujícího hmyzu, neslyšíš ani ten flétnový dech z tvé vlastní podstaty.
Už mě ten divný hlas někde uvnitř mého již tak velmi zbolavělého mozku začal nudit tak neuvěřitelně, že jsem zmáčknul vypínač, ne zmáčknul, stisknul jsem čudlík na svém vlastním mobilu, a pak jsem ho ještě roztřískal ocelovou palicí, výsledek jsem naložil do sklenice od okurek, okurky jsem vystřelil na Měsíc, vystřelil jsem si oko, namaloval jsem si do hlavy, z níž jsem vypudil ten obehraný hlas, dalších pět, šest, sedm, osm, devět, deset dalších očí…
A čeho jsi tím dosáhl?
Netuším.
Ale ano, ale ne.
Konec prostředního červencového dialogu.
23.07.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3