Srpen se nám zvolna začíná klonit ke své půli. Ještě mu schází pár dní, ale ta jeho polovičnost je tady už cítit. Dny se po červencové pauze začínají krátit, ale léto, to tady ještě stále je – jenže už začíná dozrávat. Zrající léto. Červen a červenec jsou jistě neskonale krásné měsíce a i tentokrát jsem prožil velmi zvláštní a jurodivé chvíle. Rozhodně si nestěžuji a jsem za ně vděčen. Leč nastal čas, aby ve mně to letní víno dorazilo ke svým výšinám, jež budou kulminovat v první půli září. Nedávno jsem napsal, že letošní léto zde bude protkáno poetičností, což zatím trvá, ačkoli jeho dozrávání může pozvolna a nenápadně změnit směr někam jinam. Zatím však ještě ne.
Lucifer
Pro tuto téměř již srpnovou polovičnost jsem přichystal jednu z dalších básní od Oldřicha Mikuláška, jelikož mé poetické zámotky se momentálně nacházejí zcela nedešifrovatelné v mých duševních hlubinách. Dnes jsem sáhl do Mikuláškovy sbírky Fantómy, abych vám ukázal, jak dokonale čistou práci tento skvělý básník dokázal vygenerovat. Níže uvedená báseň se pohybuje na pomezí psychedelického fantastična, a když jsem na ni narazil, jen závistivě jsem nebetyčně klnul k nekonečným poetickým vesmírům. Pro takové chvíle se básník zrodil. Já teď jen z čista a dočista se snažím strávit svou narůstající srpnovou kadenci, abych mohl v zářijovém babím létě bez skrupulí pohlédnout na sebe do zrcadla, aniž bych přitom upadl v svou vlastní nemilost…
Čistá práce
(Fantómy)
Oldřich Mikulášek
V té noci kouzel tyrkysové
dám trysknout lahvi z bláznivé své hlavy
v nejčistší její existenci –
a kol ní se schví hned duchové
po proužku dýmu z úst mých tencí.
Že žádají si k S O B Ě číši,
vyvzlínávám ji z žízně té,
co stébly se štíhle plaví –
a dosklení ji prsty čísi
s dechem, jenž touhou znachověl.
Teď ještě rychle něco do ní,
čím horce tepe hrdlo tvé …,
tak průsvitné však v své existenci,
že krve by se nedořezal
břit měsíce, byť od krve.
Co zbývá v této nouzi kouzel,
má flétno, než tě vysténat
v nátisku jemném do kadencí,
i kdyby se snad krček vzpouzel –
a potom zpitý dlouze spát.
Noc perletí se k jitru kloní.
A duchové, už míň než tencí,
civějí, kterak paprsek,
ten první, okraj číše zlézá,
tak čirý ve své existenci –
jak z viny bytí by se svlék…
12.08.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 23