(Bez ladu a skladu)
Lucifer
Jaro nám začíná pukat namnoze
Poslední vločky sněhu se chvějí v narkóze
Se mnou to cloumá jako s mladým proutkem
Po mladých děvách pomrkávám očním koutkem
Něco se ve mně opět budí
Pěti a půl křížky na zádech sud mého přezrálého vína duní
Koukám sem a koukám onde
Sestřička Starost si jistě pro mne opět dojde
Jenže já bych chtěl alespoň na chvíli
Ať si dá pauzu anebo rovnou zešílí
Když na ni hodím hadr na podlahu
Třeba mi časem odpustí za tu skromnou snahu
Chtěl bych opustit její starostlivou zásadu
Spolykat každou nastraženou návnadu
Toulat se jarem bez ladu a bez skladu
V každém případě však ne o hladu
Sestřička Starost
Viktor Dyk
Sestřička Starost s námi chodí.
Neujdeš jí vlakem, neunikneš jí lodí;
a jsme tak na sestřičku zvyklí,
že bychom ani jí neunikli.
Víme to, doznáme to plaše,
že patří k nám a že je naše.
Osudem tak už je určeno,
že milujeme i své břemeno.
Jen touha školácká občas nás jímá
odskočit chvilinku, když Starost dřímá,
stavit se v sousedově sadu,
tropit něco bez ladu a skladu,
jít bez cíle a vesele,
květů se navonět jetele,
naslouchat, kterak hučí splav,
zavolat horám na pozdrav,
říct: Svět je krásný, dobří jsou lidé.
vždy je chvíle, která omámí!
Sestřička Starost za námi přijde,
šátečkem mává už za námi!
07.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3