Jak se zdá, tak tropický předkrm těchto prázdnin se snaží nakvartýrovat i do jejich hlavního chodu. Prý si na to máme zvyknout. A na co si ještě máme zvyknout? Jak se zdá, tak na úplně všechno. Třeba na uřezávání hlavy malým hošíkem téměř v přímém přenosu. V tom šíleném vedru jsem si náhle vzpomněl na román Běsi od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Mám ho v knihovně a četl před mnoha a mnoha lety, v době, kdy jsem byl tvorbou Dostojevského poněkud ovlivněn. Běsi jsou už zase tady a jen zdánlivě mají jinou podobu. Dostojevským vás však trápit nebudu, do oka mi totiž padla jedna báseň od Františka Hrubína, která to charakterizuje v mnohem komprimovanější formě, což se od poezie koneckonců čeká.
Lucifer
Nokturno vlků
František Hrubín
Noci temná, temnější než hrob,
mrchy dávno mrtvých vlků budí
kroky podle míry jejich stop –
noci temná, temnější než hrob!
Mrtví vlci, vlci bez hrobů,
které by jen hrůzou zarůstaly,
dnes už známe vaši podobu –
mrtví vlci, vlci bez hrobů!
Zem vašemu děsu nestačí,
ve vesmíru vašich krutých očí
poznáváme se jen po pláči –
zem vašemu děsu nestačí.
Hvězdy, které vládly nad morem,
do paměti země promítají
mapy dokreslené terorem –
hvězdy, které vládly nad morem.
Lidé živí, jednou bez hrobů,
místo tváře vlčí podobu –
lidé živí, jednou bez hrobů,
lidé temní, temnější než běs,
z noci vlků po paměti táhnou
vlastním mrchovištěm bez nebes –
lidé temní, temnější než běs.
19.07.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12