Neviditelný čert

Okurková sezóna se pozvolna začíná hrotit ke svému vrcholu a já, místo abych plaval ve vodách Slapské přehrady u Nové Rabyně, šrotím odborný spisek do svého vyhnanství v Brixenu. Léto se přesunulo do stavu, který my, staří souputníci českou krajinou, dobře známe. Tropy se odkýblovaly někam do tropů. Jenom ta voda chybí a Labe prý vyschlo až skoro do posledního šutru. Občas už i zaprší, někdy i zahřmí, ale okurky stále připomínají mumie v saharském vyhnanství. Vracím se zpět k Františku Hrubínovi, podruhé a možná naposled, a pokusím se to suchomilné léto protkat jeho dávným veršem.

Lucifer

Na dávný verš

František Hrubín

Plášť toho léta tkám si stranou,

tvým jménem navlékaje zas

ten verš jak nitku vypáranou.

Pod hvězdami, jež zhasly v nás,

já snil: Až rytmus jeho zmizí

z tvé krve, do níž z mojí vplul,

zábst budou v každé ruce cizí

tvá ňadra bílá jako sůl.

A po letech kdo okouzlený

zaslechl v tobě rytmus ten?

Já miloval jsem jiné ženy,

jinými verši okouzlen.

A dnes na dávnou uvítanou

plášť toho léta tkám si stranou,

jménem tvým navlékaje zas

ten verš jak nitku vypáranou –

větrem se zaleskl a zhas

jak na hřebínku zlatý vlas.

29.07.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5