Na dávný verš

rubrika: Poetický koutek


Okurková sezóna se pozvolna začíná hrotit ke svému vrcholu a já, místo abych plaval ve vodách Slapské přehrady u Nové Rabyně, šrotím odborný spisek do svého vyhnanství v Brixenu. Léto se přesunulo do stavu, který my, staří souputníci českou krajinou, dobře známe. Tropy se odkýblovaly někam do tropů. Jenom ta voda chybí a Labe prý vyschlo až skoro do posledního šutru. Občas už i zaprší, někdy i zahřmí, ale okurky stále připomínají mumie v saharském vyhnanství. Vracím se zpět k Františku Hrubínovi, podruhé a možná naposled, a pokusím se to suchomilné léto protkat jeho dávným veršem.

 

Lucifer


Na dávný verš

 

František Hrubín

 

Plášť toho léta tkám si stranou,

tvým jménem navlékaje zas

ten verš jak nitku vypáranou.

Pod hvězdami, jež zhasly v nás,

 

já snil: Až rytmus jeho zmizí

z tvé krve, do níž z mojí vplul,

zábst budou v každé ruce cizí

tvá ňadra bílá jako sůl.

 

A po letech kdo okouzlený

zaslechl v tobě rytmus ten?

Já miloval jsem jiné ženy,

jinými verši okouzlen.

 

A dnes na dávnou uvítanou

plášť toho léta tkám si stranou,

jménem tvým navlékaje zas

ten verš jak nitku vypáranou –

 

větrem se zaleskl a zhas

jak na hřebínku zlatý vlas.


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Haaross
5
Haaross 04.08.2015, 10:35:35
Když už vyhnanství v Brixenu, tak něco od K.H. Borovského:

Život věčný

Nic se netrap, duše má,
že je život krátký,
nepátrej, со Bůh ti dá
za hrobskými vrátky.

Bezkonečný světa kruh
točí se vždy vřele;
nesmrtelný jest tvůj duch
v nesmrtelném těle.

Со lid smrtí jmenuje,
není ještě konec,
umíráček jenom je
divadelní zvonec.

On tu jenom znamená,
kde jsou aktů meze,
kdy vystoupí opona,
kdy se dolů sveze.

Po aktu se vždy na spěch
herci jen přestrojí,
ale aktu věčný běh
nikdy neustojí.

(Slož. r. 1854 u výhosti v Brixenu, vyt. v Obraz. života, 1859.)

4
Anna Kopecký (neregistrovaný) 30.07.2015, 12:27:21
A Trnkova Zahrada! A Nikl. A František Skála (Cílek s Lídou) a... a... opatruju v knihovně po našich dětech pro další.
Síse už jsem párkrát darovala. Knihy jsou dobrý svatební dar, právě ty dětské, výpravné, knihy umělecké Dílo, co stojí majlant. Zrovna jdu za 14 dní na svatbu, tak už špekuluju, jaké knížky darovat, ale tihle novomanželé už mají děti značně odrostlé a četli kdeco... to bude těžkýýý

Stella
3
Stella 30.07.2015, 11:38:35
Dám krk na to, že sněhulák běhat chce. Mrkající
Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis - tak nějak? A Halas! Pro mě, vykopávku, ještě Sládek.
Schovávám Diamantovou sekyru...
Knížka je pořád nejlepší dárek, čím dál víc i proto, že ne laciný. Líbily se mi některé dětské v Praze v Academii - jednou se ta vnoučátka budou učit nějaký jazyk - krásná vydání pražských legend atd.. A jsouc bez vnoučat, kdoví, možná budou, stejně jsem jim do foroty koupila Šruta, Síse.

2
Anna Kopecký (neregistrovaný) 29.07.2015, 22:51:16
Ke všem vánocům a narozeninám i svatbám dávám knížky a teď si to slízne k 2. narozeninám i ten menší vnouček. Tak jsem dneska zašla do knihkupectví a zjistila, že s knížkama pro nejmenší je to stejné jako s knížkama pro největší, hory šuntu. A teď souvislost s úvodníkem: nakonec jsem kdesi odspodu vyhrabala klasiku... leporelo Františka Hrubína s obrázkama Heleny Zmatlíkové. A ještě Říkadla ilustrované Fischerovou-Kvěchovou. A ještě Polámal se mraveneček... bez toho dětství nejde Mrkající

František Hrubín
Sněhulák na Vltavě

Na ledě je sněhulák
a má hrnec za ušima,
běhat nechce, a neví jak,
u země ho drží zima,
až ho pustí, poběží
s vodou podle nábřeží.

Stella
1
Stella 29.07.2015, 18:02:55
Povedla se mu...
Škoda, že si Hrubín život tak zpackal. Pitím. Byl z toho nešťastný sám, hodně. A zpátky to už nešlo.

«     1     »