To není náhlá katastrofa, Bez názvu a Potmě

rubrika: Poetický koutek


Rozhodl jsem se skloubit tři kratičké básně Viktora Dyka z jeho sbírky Devátá vlna. Možná v tom naleznete jakousi zvláštní stínohru mého předchozího rozjímání, jež se skládá rovněž ze tří částí. Možná ne. Hledejte a ponořte se do těch nejtemnějších hlubin. Můžete naleznout i něco úplně jiného. Anebo vůbec nic. A ty tři stíny se vám po ránu rozplynou a nevrátí se nikdy víc.

 

Lucifer


Viktor Dyk

 

To není náhlá katastrofa

 

To není náhlá katastrofa,

to není vichr, jenž se zdvih‘,

to není orel, který klofá

do útrob Prométheových…

 

To věci marné jsou a plané

a vůbec prosté tragiky.

A srdce hyne, ubodané

ne mečem, ale špendlíky.

 

 

Bez názvu

 

Někdy tak zvláštně, měkce je ti.

Dost není dálka vzdálená,

bys touže jejím po objetí

svá nerozevřel ramena.

 

Je k všemu otevřena brána.

Je hračkou pravdě potřít lež.

Nejnebezpečnější je rána,

když vůbec sebe nekryješ.

 

 

Potmě

 

Tenkráte vkročil jsem do jejího pokojíku.

U kamen potmě seděla s rukama zkříženýma.

„Proč rozsvěcuješ?“ usmála se jemně.

„Když světlo zhasnu, mrtví chodí ke mně.“

 

Zhasl jsem světlo, zatajil dech.

Kroků jsem přece nezaslech‘.

Snad chodí matka krokem nejtišším?

A snad já dosud neslyším?


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_