Neviditelný čert

(Rekapitulační)

Lucifer

Hledím do propasti času

mlha přede mnou

mlha za mnou

Nedýchám

Vždyť jsem jen přízrak

svého snu

Kam mě teď zavedeš

šňůro z perel Ariadniných slz?

Lidé mě míjí –

tolik krásných žen

a tolik skvělých mužů

v tom moři plevele

Jsem klidný

Vždyť mám kamennou tvář

a kamenné slzy stékají…

Nedýchám

Vždyť jsem jen smaragdový sen

nikdy nezničitelné touhy

V noci je v parku chladno

Stíny neuskutečněných přání

k sobě se v trávě tisknou

bez hlesu

Bez zbytečných gest

těch ještě živých věcí

Krátce k půlnoci

v mém oku se zatřpytí hvězda

A to je právě chvíle

kdy ten, jenž dosud bloudil

uvidí plakat kámen

Kamenný pláč

Pak možná s jitrem

probudí se moje bysta

a prázdný podstavec

a němá výzva věčnosti

vymění si místa

s časem

(Napsáno v lednu 1987 v psychiatrickém oddělení Vojenské nemocnice v Plzni)

21.12.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3