Počátkem jara mě navštívila Smuténka
chvíli byla čertem chvíli andělem
Po ročním bloudění se navrátila
jenomže s jiným úsměvem
Lucifer
Jan Skácel
(Dávné proso)
Andělé
Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé
Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje
A marně za mne z rozbořených zvonic
dřevěné zvony budou vyzvánět
Zelené sněhy nedosněží
andělé bílí nevrátí se zpět
Návrat
Návrat Kam Do které země
do kterého města do kterého bytu
Kdo poradí ti jestli zabloudíš
na pozdrav odpoví a usměje se – kdo
laskavě ukáže ti kterou se dát cestou
řekne jak daleko je země nikoho
A půjdeš den a celou noc a sto dnů
roky to bude trvat přejdeš tisíc řek
a nedojdeš a nevrátíš se nikdy
to někdo zcela jiný přišel nazpátek
do schodů vyběhl a u starého bytu
v domě jenž kdysi dávno byl
na chvíli stanul z hloubi nabral dechu
a nedočkavě marně zazvonil
16.03.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8