Dante Alighieri a Karel Hynek Mácha. Dva básníci, každý z úplně jiné doby, z úplně jiné země, a přece se setkávají tam, kde tuší odpovědi na stejné otázky, tam, kde hledají naplnění svých tužeb. Protože – někde a někdy se přece všechno vysněné musí stát! Proč jinak by člověku byla dána fantazie, kdyby měla zůstat blouznivou chimérou a zdrojem utrpení z pocitu marnosti? A to všechno vysněné se splní v nekonečnu mezi hvězdami a dřív, než se rozpustíme ve světle. Máj známe všichni. Prodrat se dantovským lesem nekonečných asociací a evokací je hodně obtížné. Ale v Ráji jsou verše, které znějí povědomě…
Stella
Ráj
Dante Alighieri
Jak směšné jsou ty lidské problémy,
myšlení, jež se nepozdvihlo z bláta
A nutí ploužit křídla po zemi!
...
Vy nádherné, mocí těhotné hvězdy,
to z vás nasál své nadání můj duch,
to vše, co nám dá sílu na výjezdy,
ve vás vyšlo a proťalo náš kruh
slunce, z kterého vše smrtelné žije,
když poprvé jsem vdech toskánský vzduch.
A teď jsem ve vás, i to dáno mi je
být v pásmu, jež je částí jiných tras,
jít vstříc až k dárcům vnitřní energie.
A teď má duše vroucně prosí vás,
prozářete mne, abych měl dost síly
k těžkému kroku a nezlomil vaz.
Jak orloj zrána, když boží choť vstává
k svítáníčku, aby ji On měl rád,
a orloj, jenž nás jitrem přivolává,
dílek za dílkem běží roztikat,
až rozzpívá se sladce do klinkotu,
v němž duše touží všechno milovat:
tak i ti slavní ve svém chorovodu
si předávají rytmus, tón a hlas:
to že lze držet takhle krásnou notu
jen tam, kde slast je věčná jako čas.
Jak jasnou noční oblohou sem tam
už jiskra šlehne a zvedne nám oči,
snad létavice letí bůhvíkam,
a než se pohled za ní pootočí,
je pryč a v místech, odkud vyšlehla,
nic nechybí, a ve chvilce to skončí:
tak hvězda zprava z kříže vyšlehla
a míří ke středu a pak kolmo shůry
ze souhvězdí, které před námi plá,
jak perla, která nevyklouzne z šňůry,
jde po paprscích, nic víc a nic míň,
vypadá to jak oheň zpod lastury.
Ach, co to světlo dělá z člověka!
Leč to už je nad síly života:
a jak ten vír vířící nad souhvězdí
touhou i vůlí láska kolotá,
jež vznáší v kruzích sluce i ty hvězdy.
(Božská komedie, ČS, Praha 1984, přeložil Vladimír Mikeš)
Ano, slavní ve svém chorovodu si předávají rytmus, tón a hlas…
03.05.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2