Neviditelný čert

(Věnováno myšlence na založení spolku pro ochranu samoty)

Lucifer

Georgina

(Deník nalezený ve skříni – Turnov, 1982)

Tak tohle je moje místnost,

plná třech židlí, dvou postelí,

kamínek, které si zatopily naposledy někdy za protektorátu,

prázdné skříně s neodrážejícím zrcadlem

a párkem pavouků, milujících se až na sežrání,

ke kterému ovšem nedojde,

protože jsem tu ještě já,

všemocný polobůh,

já – jejich ochránce a možná i smrt.

Tohle je moje místnost,

nabitá myšlenkami na zítřky,

pozítřky a včerejšky,

touhami přibitými na oprášený kříž spárem dvou

přesmutných očí pod přivřenými víčky.

Tohle je můj každovečerní exitus.

Mám ráda tuto svou místnost,

kde si pajdám na svých myšlenkových nožičkách – křiváčcích

jako Toulouse-Lautrec po parketu v Moulin Rouge.

Mám ráda i tu samotu,

která mně s gustem rozšlapává puchýře v Aenus,

způsobené spaním na břiše.

Prostě se mám ráda i s nesmysly,

které mám každodenně při příchodu za zátylkem,

při příchodu do kousku svého zcizeného domova,

který se se mnou nemazlí, když je zima,

a laská, když je teplo.

Domova, kterým je tato moje zamilovaná místnost.

Ano – tohle je má místnost – panna,

která nepoznala horkost milování ani sama se sebou.

Tohle je má místnost

kývající prstem jezinky

s nastraženými nůžkami rafií budíku – sebevraha,

který se hrůzou nad mými nočními vizemi

tluče každé ráno do hlavy

až do skonání.

Tohle je má místnost,

s nepokojnou žárovkou,

poslední ze třech v rádoby moderním lustru,

která mi našeptává co chvíli půlnoční epopej

hlasem studničního nádeníka.

Tak tohle je má místnost

plná třech židlí

dvou postelí

a mě…

27.06.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4