Probuzení a Žena, která se ptá proč

rubrika: Poetický koutek


(Má vlajka srdce)

 

Lucifer


Georgina

(Deník nalezený ve skříni)

 

 

Probuzení

 

V prvním světle,

v prvním nejistém světle

se znovu rodíme

pokaždé se stejným zápolením. Vrženi

z houpací sítě spánku

na tvrdou zem,

ležíme tam napůl obojživelní

a pozorujeme naše beznadějně

uplývající sny, blednoucí jako

neónka.

 

Nedá se nic dělat

než se zašněrovat

do bot,

protože si pamatují cestu

od postele ke stolu,

od stolu ke dveřím.

Ruce vklouznou

do kapes,

kde je pořád tma

a pořád teplo.

 

Když se vynoří,

natáhneme si rukavice,

ať krev zvolna proudí

z konečné

tratí na zápěstích

po cestě do vzdálených krajů

srdce.


 

Žena, která se ptá proč

 

Jsem žena

a myslím,

že svět má mnoho dveří,

snad aspoň jedny pro mne.

Někdy si myslím,

že jsem na dně.

Tenhle okamžik rozkolísání

není nic nového, moře to zná.

Vrávorám

v čele vojsk. Má vlajka

uchvácená větrem

má však své věrné.

 

Jsme plukem žebráků

a polozmrzlých motýlů,

ale pochodujeme dál, někdy se plazíme

na pahýlech. Když se ale žena svlaží

vodou ze správného pramene,

dokáže pak znovu vstát

a dokáže pak hodně.


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


«     1     »