Neviditelný čert

(V jednom kuse něco říkáš, ale…)

Lucifer

Georgina

(Deník nalezený ve skříni)

Dny

Do šuplíku zamykám svá tajemství,

do milovaných knih si dělám poznámky,

házím dopis do schránky a chvilku mlčky postojím,

bezohledně si ve větru prohlížím chodce,

střežím se neónem ozářených výkladních skříní,

vhazuji minci do telefonního automatu.

Shledávám se před potemnělým zrcadlem u vchodu do divadla,

přes mlžný opar hledím na sebe

a když mě záclona oddělí od hvězdného moře,

prohlížím si ve světle lampy blednoucí fotografie a stopy slov.

Ráno

Vzdala jsem se měsíce

a sněhu, stáhla žaluzie

před oslněním.

A každou noc se zříkám svého těla

úd po údu směrem vzhůru

přes trup k srdci.

Ale ráno,

ráno s kávou a ptačím zpěvem

přináší vždy úlevu.

Strom před mým oknem,

který byl před chvíli jen stínem,

opět nabývá svou podobu

větévku po větévce.

A když znovu objevím své tělo,

slunce mi klade svůj teplý čenich na čelo

jako odškodné.

Břímě neporozumění

Čím víc se do sebe navzájem noříme,

tím větší kruhy zdání jsou mezi námi.

Ať zůstane času ta podoba,

jak si ji vymyslel.

My dva už víme každý své,

snášíme se.

Hloupé je,

když pustíš po vantrokách vodu,

a mlýnské kolo stojí

pár kroků stranou.

To je ovšem přirovnání

bez sebemenší ambice.

V jednom kuse něco říkáš, ale dovol mi,

abych se zeptala: co říkáš?

09.08.2016, 23:43:32   Publikoval Luciferkomentářů: 2