Procházka nebem někde jinde

rubrika: Poetický koutek


Skloubil jsem do jedné hromádky dvě zdánlivě se potírající básně od dvou dost rozličných básníků. Možná se vám to mimoprostorové a nadčasové spojení nebude pozdávat či ho přímo zavrhnete a mě třeba proklejete. Byl jsem však k tomu naveden jemnou synchronicitní mlhou. Jak se to stalo? Začnu od prostředka.

V neděli jsem se vydal do nákupního centra Galerie Butovice navštívit knihkupectví Kosmas za účelem vyhledat básnickou sbírku nějakého současného a pokud možno dost mladého autora, abych sebe i Poetický koutek oblažil něčím čerstvým, jež nepochází ode mne či některých spoluautorů NČ. V regálech poetické literatury jsem se přehraboval víc jak hodinu, prolistoval značné množství sbírek, jejichž autoři spadali do předem určeného rámce, ale, i když jsem se snažil velmi vstřícně, ničeho, co by mne skutečně oslovilo, jsem se nedopídil. Nakonec v mých rukou skončila zřejmě poslední sbírka od Oldřicha Mikuláška, jehož jsem tady už několikrát citoval a jenž do kategorie současných mladých básníků evidentně nepatří. Tuhle sbírku jsem ale neznal, takže jsem s ní odešel.

Před pár dny mi z knihovny do rukou vypadla básnická sbírka od Antonína Přidala, která se nacházela v oddělení věnovanému pozůstalosti mé ženy. Teprve před asi dvěma lety jsem zjistil, že něco takového v mé knihovně existuje. Nakoukl jsem, lehký zájem, a potom odložil zpět. Nyní mne zaujala více, ale skutečně jenom čtyřmi básněmi. Jedna z nich se mnou rezonovala velmi silně. Když jsem v knihkupectví Kosmas třímal v ruce sbírku od Oldřicha Mikuláška, narazil jsem na báseň, která rezonovala nejen se mnou, ale vyvolala ve mně jakousi zvláštní spojitost s onou rezonanční básní od Antonína Přidala.

 

Lucifer


Procházka nebem

(Druhé obrázky)

 

Oldřich Mikulášek

 

Když kladeš nohu za nohou

 

a kráčíš čirou oblohou,

že nezdvihne se ani mráček –

 

když jako věci znalá žena

do nahých kroků oblečena,

mužského svlékáš

 

na dech, který

vidí se ztrácet

– za veškerý –

 proč lekáš se a nepoklekáš?

 

 

Někde jinde

(SBOHEM ale čemu)

 

Antonín Přidal

 

V mezeře noci ho zvedla žízeň

z cizího lůžka     Jiná žena

spí jinak     zaznamenal rychle

i ve tmě     Dlouhé ruce

až nad lokty měl protaženy

natrhlou nesešitou kůží

Dveře se neochotně otevřely

 

V kuchyňském okně jiný měsíc

V talíři na stole nečitelné léky

Sklenky a šálky jinde     Kde

Jen vodu poznal podle šedé chuti

když ji vsál z dlaně     Z obou dlaní

Pár minut seděl na neznámé židli

Jinak než jindy nahý     Jinak unavený

 

až kůže ve vlasech mu ohlásila

Svítá tu jinak     Jako v pekle

jestli má svítat občas v pekle

Znovu si srkl vody     Ještě šedé

Hodiny nenašel     Visely jinde

Nad stropem někdo nelítostně

kašlaje vstával na vlak

 

To ještě není tramvaj

řekla když znovu položil se za ni

To jsou jen auta     První auta

Ano     To ještě nejsem já

odpověděl jí ale neslyšela

protože spala     Jiná žena

se probouzí jinak     Jinak nešťastná

 

 

A ještě trochu jinak

 


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
4
Stella 31.10.2016, 22:00:06
Ta básnička z odkazu je krásná.



«     1     »