Lednová noc s věstonickou Venuší

rubrika: Poetický koutek


Je leden, jak má být, a venku mrzne, až v kostelích a mostech praští. Zima se zdá ještě nemá na ústup a tak jsem se rozhodl tuhle noc vyspat se s věstonickou Venuší. Jí bude dobře a mně klid na duši, a když ten duet dohrajem, zjeví se venzadem dlouho očekávaný jarní vánek, jenž bude skrývat naše dítě v rosou opýřené loktuši.

 

Lucifer


Rosa coeli

 

Jan Skácel

 

Na celém světě není tolik ticha

jako když sněží v Dolních Kounicích

a probořenou střechou katedrály

snáší se k zemi bílý sníh

 

Slavík tam zpívá v létě celou noc

a němá luna na cimbálek hrá

stříbrný nástroj který nemá strun

pod volným nebem v troskách kláštera

 

Ty holé zdi tu stojí po staletí

kde byla dlažba dávno roste pýr

z přadena touhy panna odmotává

a nad hlavou jí létá netopýr

 

Když odmotala všechnu hebkou přízi

složila ruce v klín a tajila dech

na nebi zvolna zhasínají hvězdy

a netopýr jí usnul ve vlasech

 

A co jsou staletí a co je vlastně věčnost

než ve vesmíru opuštěný kout

Ve studni času utopil se okov

na dno té studny nelze dohlédnout

 


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_