Bolehlav

rubrika: Poetický koutek


Na samotném vrcholu ničeho

 

Lucifer


Podmanivá krása vzpurných myšlenek

Zaťatá do nicotného hávu absolutna

Neškodný tanec kulových blesků

Mokvavě iluzorní harmonické tóny

Jeduplná chýše bez narkózy nevyhnutelnosti

Dráždivá vůně perforovaného katafalku

Neústupná pustina neukojené prudérnosti

 

Mosty přes propast času do lůna předpojatosti

Pitvořící se stíny na dně bezedné studny

Synchronicitní obojakost snových vizí

Sensibilní otupělost až do morku kosti

Lékuplná číše s narkózou vyhnutelnosti

Uklidňující vůně nesplněných přání

Ustupující pocit ukojené nezřízenosti

 

A pak vystoupáš na vrchol hory

Po jejichž svazích jsi tak radostně stoupal

S pocitem

Že tam najdeš všechno

Co jsi postupně ztrácel

Jenom proto

Abys neztratil z očí ten vrchol

 

A možná ještě víc

 

Jenže jsi tam nenalezl nic

Jen směrníky

Všechny ukazující pouze dolů

Z vrcholu můžeš jít jenom dolů

Bez ničeho

Můžeš však věřit

Že na dně údolí vše ztracené čeká

 

A možná ještě víc

 

Ještě víc pak můžeš poztrácet

Při další cestě na vrchol

Dokud tě touha

Neustále něco ztrácet a nalézat

Definitivně neunaví

Pak zbyde ti jen

Ten bolehlav

 

Na samotném vrcholu ničeho

 


15.03.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6         



Komentáře (6)

Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

6
Tahiti (neregistrovaný) 15.03.2017, 19:58:50
No a řekni, komu - zejména tady - nehrabe? Já mám zrovna pocit, že se mi rozskočí hlávka, protože maluju obrázek a ten si přede mnou poskakuje a dělá si, co chce, lépe řečeno, já dělám, co chce on, a musím respektovat, co mi nařizuje, protože ten obrázek už v té čtvrtce dávno existuje, a jsem to jen já, kdo ho může přivolat na svět. Osvobozující představy i pocity. Tvůrčí snaha je tak okouzlující, úlevná, povzbuzující, ozdravující - a tolik se přitom člověk o sobě dozví.

Závidím ti tvoje chrlení slov, umím si představit, co cítíš, když tě líbají múzy...máš jich kolem sebe hodně! Rozpačitý
5
xxx (neregistrovaný) 15.03.2017, 19:21:37
Lidi, všimněte se nových odkazů vlevo!!!
Stella
4
Stella 15.03.2017, 19:20:25
Světlonoši,
je jasné, že ta báseň má dvě části. První - nadšený výstup, plno energie, dychtivost, všeho je moc, pomíchané, na výběr, člověk neví, co dřív. Krátké zastavení - viz i grafika - a zmoudřelý nebo aspoň poučený sestup.
Osud ve zkratce.
Sklizeň.

Pokud se ti samo děje - gratuluji.
Nevinný
Lucifer
3
Lucifer * 15.03.2017, 19:13:56
Jsem tuze rád, že se vám líbí. Když jsem ji psal, měl jsem neodbytný pocit, že mi hrabe. Takže jsme v tom minimálně už tři. Mrkající

Báseň však má dvě poněkud odlišné části, které nicméně spolu dost souvisí. Jako lokomotiva s vagóny ve vláčku. V lokomotivě hrabe, ve vagónech je dohrabáno. Můžete si samozřejmě vymyslet jakoukoli jinou tomu přihrábnutou interpretaci. Ta moje byla vymyšlena až někdy dnes dopoledne, jelikož když jsem báseň včera někdy večer dopsal, tak jsem už měl vyhrabáno. Úžasný
Stella
2
Stella 15.03.2017, 16:49:21
No právě že, Tahiti.

Vysoce účinný, stačí se nadechnout:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bolehlav_plamat%C3%BD
A je ho všude plno.

Světlonoši, jako vždy!
1
Tahiti (neregistrovaný) 15.03.2017, 08:16:14

Velmi krásná báseň.
Co řádka, to báseň další.
Desítky obrazů.
stovky představ...
Kam na to chodíš-
ty úžasný blázne?
«     1     »