Napsáno v lednu 1987 v plzeňské vojenské nemocnici.
Lucifer
Hledím do propasti času.
mlha přede mnou, mlha za mnou,
nedýchám,
vždyť jsem jen přízrak svého snu.
Kam mě teď zavedeš
šňůro z perel Ariadniných slz?
Lidé mě míjí.
Tolik krásných žen
a tolik skvělých mužů
v tom moři plevele.
Jsem klidný.
Vždyť mám kamennou tvář
a kamenné slzy stékají…,
nedýchám.
Vždyť jsem jen smaragdový sen
nikdy nezničitelné touhy.
V noci je v parku chladno.
Stíny neuskutečněných přání
k sobě se v trávě tisknou
bez hlesu.
Bez zbytečných gest
těch ještě živých věcí.
Krátce po půlnoci v mém oku
zatřpytí se hvězda.
A to je právě chvíle,
kdy ten, jenž dosud bloudil
uvidí plakat kámen.
Kamenný pláč.
Pak možná s jitrem
probudí se moje busta
a prázdný podstavec
a němá výzva věčnosti
vymění si místa
s časem.
08.05.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5