Neviditelný čert

Hříchy mládí v člověku nastartují vzpomínky. Posílám jeden z "hříchů". Tenkrát, když jsem si psala svoje básničky do  šuplete - připadal mi život stráááášně zlý, a nedobytná láska ze všeho nejhorší. To jsem ale vůbec netušila, co přinese život dál. Kdybych nadále dále veršovala, vypadalo by všechno úplně jinak. Přes cedník tisíců dní ale přece jen nepropadly krásné chvíle, které se nám daří životu urvat. Člověk se naučí vážit si všeho pěkného a už ho pudy nepudí kopírovat pocity na papír. Tenkrát byly endorfiny v rozpuku… Omluvte zamilovanou holku.

Astra (Tahiti)

Jsem neúnavná jak voda

tiše a trpělivě hlodám

Ať jsi jakkoli kamenný

jednou se ve mně utopíš

Jednou snad pochopíš

z kterého místa

moje voda čistá pramení

Zatím jsi mi do krve nasil kopřivy

a v mužném tvaru tvojí lebky

se ještě nenarodil tón

Ten zvuk tak bosý a hebký

Zvon který teď zní je zlý

Jsem neúnavná jak voda tichá

která jen přede

Přese mne nepřejde suchou nohou

tvoje pýcha

Hledím na tebe z papíru

moje oči jsou oči upírů

Saji jsem savec saji tvůj zrak

Teď se maličko pousměj

Tak

Jak ti to sluší

Teprve jednou jsem zahlédla tvoji duši

Kdybych měla víc odvahy

kdybys ty nebyl tak váhavý

vrazila bych ti po střenku

do břicha dýku

V nastalém tichu bys zaprosil

Nebožtíku

Čas nám tká na rubáš

a přijde chvíle

kdy jednomu z nás dopřede

poslední nit

V té chvíli všechno

co teď je nám tolik milé

přestane být

Ty víš že od jedné chvíle

nemá mé srdce klid

Chvějí se mi ruce

chci všechno prudce

chci všechno tak

jak má jít

27.04.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11