Tohle není pohádka. Ani poezie. Ani laskavé povídání. Ani díkůvzdání. Je to něco jako kocovina. Bublina. V nastávajících bublinách.
Lucifer
Když jsem se probudil v lednu, zjistil jsem, že blednu. Už nejsem černoch, ani Karel. Jsem prostě bledule. Rasově nepřijatelná. Mávají mi ručkama z Pekelna, že když budu chtít, vždycky se mohu ztmavit. Jenomže už nechci. Proč bych to dělal. Už nechci vůbec nic.
Marně zkoumám, kam zmizely poslední Vánoce. I z toho Silvestra stala se onuce. Málem jsem ztratil oko, když do něho udeřil špunt z lahve šampaňského. Měl jsem si koupit Amontillado. Bez bublinek.
Čekám, až se leden rozkouše k světu. Asi se hned tak nedočkám. Všude je skoro pořád tma, přinejlepším pološero.
Nastoupím zase do nového vláčku? Vystoupím z tramvaje pro lokaje? Dám si do svého sáčku nějakou hračku? Zima je?
Leden je jeden z nejděsivějších měsíců v roce. Vzpomínám na Vánoce. Byly hřejivější. Ještě jsem byl mladší. Další měsíce budou též děsivé. Třeba únor. Přibude mi další rok v mém narozeninovém kalendáři. Napíšu o tom nějakou báseň v březnu nebo v dubnu. Předpokládám, že do května dostatečně zhubnu. Červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, zase ten samý kalendářní prstoklad.
Na konci roku v prosinci, octnu se zřejmě v blázinci.
A pak znovu Bleden.
Kdo to má pořád počítat. Je to trhací kalendář. Prapodivný snář. Anebo lhář.
Rozhodl jsem se, že už si nebudu lhát do kapsy. I když v ní mám díru. Nejspíše do vesmíru. Ale který z těch všech vesmírů si má vybrat. Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu, nahoře, dole?
V dolech pracují dolníci. Nahoře horníci. Všichni kolem kutají, jak mohou, anebo zrníčka poznání jako slepice či kohouti zobou.
Slepice jsou velmi rozkošná ptačí stvoření. Snášejí vajíčka. Míchaná vejce mám rád. Kohouty ne. Kdyby ale nebylo kohoutů, nebyly by slepice a jejich vajíčka. Míchaná. S životodárným cholesterolem. Kuřátka též jím. Obzvláště jejich stehýnka. Anebo ořechy. To je taky dobrý nápoj. Ořechovka. Anebo dechovka. Anebo elektrické kytary. Už jsem starý.
V lednu se vždy cítím být zase mladý. Jako by vše začínalo od znova. Obehraná deska. Dejte mi svoje vnady, děvčátko z olova. Anebo hrady, zámky a pakostnici. Veni, vidi, vici. A tabák, jenž se tak láskyplně hromadí v mých plících. A víno bez bublinek. Myslím to doslova.
03.01.2021, 17:16:52 Publikoval Luciferkomentářů: 8